Článek
Maureen Sullivan byla do jedné z poboček Magdaleniných prádelen poslána ve 12 letech poté, co jí zemřel otec a matka se znovu provdala za násilnického partnera. Slíbili jí, že se tady bude mít dobře a dostane se jí skvělého vzdělání, místo toho ji ale dodávka s prádlem vysadila na místě, kde s ní bylo zacházeno jako s otrokyní.
Nesměla mluvit, mít vlastní názor, žila jen pro nepřetržitou práci, za kterou nedostávala žádnou mzdu. Na denním pořádku bylo ponižování, fyzické tresty a v některých případech i sexuální obtěžování. To vše pod záštitou církve a ve jménu nápravy sem umístěných „hříšnic“.
Ven se Maureen dostala až po několika letech. Byla bez vzdělání, neměla zdravé sociální návyky, zato spoustu traumat, které se snažila před ostatními lidmi skrývat. Snažila se zapadnout a žít normální život, jenže nevěděla jak. Několik let žila na ulici a nakonec se pokusila i o sebevraždu. I tak ale měla větší štěstí, než jiné z žen, jelikož řada z nich prožila v prádelnách celý svůj život.
Původní záměr prádelen, které otevřely v Irsku své brány v polovině 18. století byl přitom celkem srozumitelný. Měly sloužit jako útočiště a podpora „padlým ženám“, co si vydělávaly na své živobytí prostitucí. Své jméno zařízení dostala po Máří Magdaléně, která se také živila jako kurtizána, posléze ale přilnula k Ježíši, který z ní vyhnal zlé démony a ona se vydala na cestu pokání a silné křesťanské víry.
Jenže okolo 20. let 20. století se to začalo zvrhávat úplně jinam a mezi zdi prádelen byly zavírány děti, dívky a ženy, které se vůbec ničím neprovinily, ale pro sešněrovanou a fanatickou irskou společnost byly nějakým způsobem nežádoucí. Staly se třeba obětí znásilnění, byly sirotky nebo svobodnými matkami, případně přitahovaly velkou pozornost mužů kvůli své kráse. To z nich v očích katolické církve činilo riziko, které bylo třeba schovat před očima veřejnosti.
Jednou z nich byla i Mary Smith, která sem byla umístěna právě poté, co byla znásilněna - mělo se jednat o preventivní opatření pro případ, že by po činu jako neprovdaná šestnáctiletá dívka otěhotněla, což bylo nepřípustné. Později vzpomínala: „Musely jsme se často stavět do řady, držet se za ruce a jeptišky nás nutily donekonečna opakovat: Nejsem nikdo. Nejsem nikdo.“
Jakoby tyto ženy a jejich případy nikdy ani neexistovaly a zavřením do prádelen opravdu existovat přestaly. Jeptišky jim často změnily jméno a vyholily vlasy a neustálou dřinou, nedostatkem jídla a zacházením, které postrádalo lidskost, se snažily zlomit jejich ducha a udělat z nich poslušné loutky bez vlastní vůle.
Což se jim dařilo.
Jiné chovankyni, Marině Gambold, jeptišky uvázaly kolem krku řetěz a nutily ji jíst jídlo z podlahy. Za to, že rozbila hrníček.
Omluvy ze strany irského státu se bývalým chovankyním dostalo až v roce 2013, kdy premiér Enda Kenny konečně přiznal alespoň částečnou zodpovědnost za to, co se jim dělo.
Rok a půl svého života prožila v Magdaleniných prádelnách i irská zpěvačka Sinéad O´Connor, která sem byla umístěna v 15 letech kvůli krádežím a záškoláctví. Tato zkušenost v ní zažehla celoživotní nenávist k církvi.
Ta sice také projevila vůči ženám, které si těmito zařízeními prošly, lítost, ale způsob, jakým to udělala, se jeví jako těžko uvěřitelný.
Jak shrnula bývalá chovankyně Mary Norris:
„Když už církev řekne litujeme, znamená to: Litujeme, že se na to přišlo.“
ZDROJE:
https://www.theguardian.com/world/2013/feb/05/ireland-magdalene-laundry-system-apology
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magdaleniny_pr%C3%A1delny
https://allthatsinteresting.com/magdalene-laundries
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/75412/magdaleniny-pradelny-nejvetsi-krestanske-peklo-ve-kterem-do-roku-1996-vladly-zvrhle-jeptisky.html
https://www.youtube.com/watch?v=Y4VAdN7HaxQ&ab_channel=StevenO%E2%80%99Riordan
