Článek
Už dávno nejdu po žádné turistické trase, odbočila jsem z ní kousek za Malým Radkovem, a přestože už sem jdu potřetí, v kopcovitém zalesněném terénu se neobejdu bez navigace. Čím níže klesám, tím je chladněji, zaniklá osada Wunderbach - Bystrá leží na Pěkném potoce, který ve zdejších drsných a izolovaných podmínkách pomáhal tehdejším obyvatelům snáze zvládat běžný život. Už slyším jeho probublávání - jeho tok plyne nerušeně dál, ačkoli už se do něj dávno nenoří žádné lidské ruce, aby si nabraly vodu do modrého rendlíku a mohly uvařit oběd.
Mám k tomuto místu zvláštní citové pouto, a i moje dnešní návštěva má svůj význam.
Sejdu až skoro úplně dolů k potoku - okolní svahy jsou zde na rozdíl od syté zeleně lesů nahoře pokryté namrzlým sněhem a panuje tu daleko větší šero, přesto jsou dobře patrné zbytky ovocného sadu s pár jabloněmi, které pomalu odumírají.
Zamířím k ruinám prvního wunderbašského domku, ale dobře vím, že tam dál ve tmě na mě čeká pár daleko zachovalejších.
Jeden díl z cyklu Zmizelá Šumava tu natáčel i slavný Šumavák a velký propagátor zdejšího kraje Emil Kintzl, kterého jsem pár měsíců vídala v cyklistickém dresu, jak si to drandí na horském kole v okolí Kašperských Hor, kde jsem v minulosti nějakou dobu pracovala. V listopadu a v 87 letech. Kintzl nazýval Wunderbach místním Machu Picchu. Šumavská legenda zemřela před třemi lety, když se právě na Kašperkách srazila během lyžování s dalším lyžařem. Na Wunderbachu se natáčel i seriál Vzteklina, filmový štáb se do těžko dostupné lokality dopravoval na čtyřkolkách a někteří z nich během filmování přespávali v lese.
Emil Kintzl na Kvildě
Jeden z pozůstatků zdejšího stavení stojí přímo na Pěkném potoce a o jeho původním účelu nemůže být pochyb ani v dnešních dnech.
Pěkný potok
Při troše fantazie je možné zaslechnout pravidelné kovové klapání, které tvořilo spolu s hukotem potoka pro obyvatele Wunderbachu zvukovou kulisu pro jejich každodenní život:
Osada o pár domcích ležela z větší části na levém břehu Pěkného potoka a tato část patřila do katastru malé obce Vatětice. Těch pár dalších stavení, ležících na protilehlém břehu už ale spadalo do Stodůlecké královácké rychty. Kdy přesně byl Wunderbach založený už dnes nikdo neví, jeho zánik zapříčinil stejně jako zánik spousty dalších jemu podobných osad odsun německého obyvatelstva. Na Wunderbachu žily výhradně německy mluvící rodiny.
Ruiny bývalých stavení včetně rozpadajících se předmětů denní potřeby původních obyvatel a různého zemědělského nářadí se tu ale zachovaly - i díky odlehlé lokalitě a těžko přístupnému terénu - a jen podporují zdejší genius loci, kterému dávají ještě přízračnější charakter.
Vše, co tu kdysi vybudovaly lidské ruce, pohlcuje příroda a bere si zpět to, co jí beztak stejně vždycky patřilo. V mysli mi naskočí pár slov z písničky od Anety Langerové:
Až tam, rozběhnout se a nemyslet, co s námi bude za pár let… rozběhnout se a nemyslet, co nám zbyde…
Těžko si v současnosti představit, jak náročný musel být v tomto hlubokém a sevřeném údolí pod horou Křemelnou život. Není už nikdo, kdo by o tom mohl podat svědectví.
Jsem tu jen já a spoustu zapomenutých příběhů.
ZDROJE:
https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=197548
https://www.csfd.cz/film/431483-vzteklina/prehled/
https://www.stream.cz/zmizela-sumava/poklad-na-wunderbachu-224972
