Článek
Radium bylo objeveno v roce 1898 a radioterapie začala postupně pronikat do léčebných postupů například v případě tuberkulózy nebo nádorových onemocnění.
Nejrůznější obchodníci a podnikatelé v novince brzy vytušili obchodní příležitost a začali chrlit výrobky, které tento prvek obsahovaly. První z nich se dostaly do oběhu jen pár let po jeho objevení.
Přestože už se v této době ozývaly hlasy odborníků, které upozorňovaly na možnou škodlivost látky pro lidský organismus, široká veřejnost díky reklamě žila v představě, že radium nejen že není nebezpečné, ale je to dokonce zázračný všelék, co si poradí s jakýmkoli neduhem. A dařilo se mu uplatnit i mimo sféru léčitelství, např. v kosmetickém průmyslu. Lidé si myli vlasy šamponem s radiem a pak si vyčistili zuby radioaktivní pastou. Na produkty, obsahující radium, pěly reklamní slogany ódy a tvrdily, že dokáže vyléčit „téměř všechno od impotence až po šílenství“.
Ve 20. letech 20. století začala v americkém New Jersey fungovat společnost United States Radium Corporation, která vyráběla svítivou barvu s obchodním názvem Undark. Schopnost takové barvy po natření zeleně světélkovat nadchla i další společnosti, které zaplavily trh podobnými svítivými barvami pod názvy „Luna“ nebo „Marvelite“. US Radium Corporation však nevyráběla jenom barvu, ale rovnou i výrobky, na kterých barvu používala.
Reklamní kampaň na barvu Undark
Firma najala okolo 300 dělnic (nejmladším z nich bylo jedenáct let), aby touto barvou lakovaly ciferníky hodin. Aby jich pracovnice zvládly natřít co největší množství a v co nejvyšší kvalitě, byly povzbuzovány k tomu, aby olizovaly štětce z velbloudí srsti namočené do barvy, a ty pak díky tomu zůstávaly vlhké a zachovaly si pěkný a ostrý hrot. S každým takovým olíznutím polykaly radioaktivní radium, aniž by tušily, že si tím brázdí cestu do rakve. Netrvalo dlouho a US Radium Corporation dostala lukrativní zakázku přímo od armády na velkovýrobu hodinek a dalších předmětů pro vojenské účely. Firma najala nové zaměstnance a zvýšila objem výroby.
Dělnice při práci
Dívky nebyly při práci s nebezpečným prvkem nijak chráněny, ačkoli si vedení firmy bylo vědomo toho, že radium může být nebezpečné a chemici v závodě používali při výrobě Undarku pro svou ochranu olověná síta, kleště a masky. Ženám, které byly jeho účinkům dennodenně ve velkých dávkách vystavovány, ale tvrdili, že se nemají čeho bát, protože radium je naprosto neškodné. Zaměstnankyně jím pak nenatíraly jen ciferníky, ale z legrace i svoje nehty či zuby, aby pobavily své blízké tím, že jim budou ve tmě zářit.
Radiové dívky začaly brzy trpět různými nespecifickými příznaky. Začínalo to zpravidla velkou únavou, posléze jim vypadávaly ve velkém vlasy a drolily se zuby. Některým z nich – k nimž patřila i zmíněná Mollie Maggia, při vyšetření u zubaře vypadly všechny najednou. Ženy byly silně anemické a kvůli nechutenství a ztrátě zubů přestávaly být schopny přijímat potravu. Když se obrátily na svého zaměstnavatele s žádostí o kompenzaci, tvrdě narazily – právníci firmy se vymlouvali na to, že taková smršť různých zdravotních potíží, kterými trpěly, nemůže být způsobena jen jednou příčinou.
Amelia Maggia
Jiná z pracovnic – Margaret Looney, byla kvůli práci v továrně natolik zesláblá, že ji její snoubenec ve chvílích volna musel vozit na vozíku, protože už se nedokázala udržet na nohou. Týden před svou smrtí Margaret v práci zkolabovala a byla odvezena do podnikové nemocnice. Její rodině zaměstnavatel sdělil, že má záškrt a musí být v karanténě. Domů už se z nemocnice nedostala, pár dní po své hospitalizaci zemřela.
Na konci 30. let se ženám konečně díky tisku dostalo mezinárodní pozornosti. Jenže v této době už jich bylo několik po smrti nebo se k ní kvapným krokem blížily. Na US Radium Corporation byla podána hromadná žaloba skupinou „živých mrtvých“, jak byly dívky nazývány. Ženy se kvůli žalobě setkávaly s nepřátelskými útoky ze strany veřejnosti, protože zuřila Velká hospodářská krize a zaměstnanci továren, která obchodovala s radiem, se báli, že přijdou o práci.
US Radium Corporation se zprvu bránila tvrzením, že ženy neonemocněly v důsledku kontaktu s radiem, ale ve skutečnosti trpí syfilidou. Kvůli důkazům, které měly podpořit toto tvrzení, bylo v roce 1927 exhumováno tělo Mollie Maggie. Tým lékařů testoval části jejího těla, aby zjistil, jestli opravdu trpěla sexuálně přenosnou chorobou, jak prohlašovala Radium Corporation. Nenašli pro to ale žádný důkaz. Zato zjistili, že pozůstatky i po pěti letech od úmrtí vyzařují vysoký stupeň radioaktivity.
Důležitým hlasem se v boji proti radiovému průmyslu stala další dělnice z konkurenční společnosti Radium Dial Company ve státě Illinois Catherine Donohue, která při jednom ze soudních slyšení omdlela. Poté už byla příliš slabá na to, aby se mohla dostavit na ta další, ale odmítala přestat bojovat. Její výpověď tak probíhala u ní doma. Fotka z výslechu, při kterém vyzáblá žena leží na gauči, obletěla svět. I díky ní nakonec Donohue svůj případ vyhrála a vysoudila na firmě odškodnění. Bylo to ale Pyrrhovo vítězství, protože Catherine už zbývalo jen pár let života.
Odhaduje se, že ciferníky hodin natíralo celkově kolem 4 000 žen a nikdo neví, kolik jich v důsledku toho zemřelo a kolik z nich trpělo vážnými zdravotními problémy.
V roce 1928 se všechny účastnice procesu proti US Radium Corporation dohodly s právníky společnosti na mimosoudním vyrovnání.
Každá z nich dostala odškodné ve výši 10 000 dolarů a k tomu doživotní rentu 600 dolarů ročně.
ZDROJE:
https://www.theradiumgirls.com/the-girls
https://sites.dartmouth.edu/dujs/2008/02/21/liquid-sunshine/
https://todayinhistory.blog/2019/02/04/february-4-1936-radium-girls/
https://blog.sciencemuseumgroup.org.uk/the-radium-girls/
https://www.nprillinois.org/equity-justice/2018-01-25/the-radium-girls-an-illinois-tragedy
https://electrifyingwomen.org/telling-the-story-of-the-radium-girls-and-their-fight-for-justice/
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=TPe81XKS30M&ab_channel=Grunge
