Článek
Masérka měla dobré recenze a nic nenapovídalo tomu, že by své služby poskytovala v nějakém jiném zařízení, než je běžný masérský salon.
Trpím dlouhodobými chronickými zdravotními problémy, které dost negativně ovlivňují mou kvalitu života, a zcela nepochybně souvisí s řadou nepěkných zážitků, které jsem si prožila během svého dětství a dospívání. Pracuji s nimi mimo jiné i na psychoterapii, ale je to běh na dlouhou trať.
Masáže mám ráda a ještě donedávna jsem chodívala zejména na thajské olejové, ale v posledních měsících jsem zjistila, že mému tělu dělá daleko lépe jemnější přístup, než ten silový, a proto jsem se po konzultaci s lékařem rozhodla vyzkoušet i lymfatickou masáž.
Salon v srdci Prahy na mne udělal dobrý dojem hned po příchodu - panoval tu klid, čisto a útulno. Sympatická byla i paní masérka, která mluvila se silným přízvukem. Když se její prsty poprvé s citem dotkly mojí pokožky, bylo mi to příjemné a po pár úvodních minutách jsem věděla, že si masáž užiju.
To jsem ale ještě neměla tušení, jaké další „poklady“ tu na mne čekají.
Zhruba uprostřed zaplacené hodiny jsme se s paní daly tlumenými hlasy do řeči. Už si ani přesně nevybavím, co to odstartovalo, protože při masáži si většinou s nikým povídat netoužím. Během hovoru jsme se nějak dostaly i k mým obtížím, když na mne masérka vypálila úplně nečekaně otázku:
„A z čeho to máte?“
Zaskočilo mne to, nicméně po pravdě jsem odpověděla, že je tam určitě spojitost s mým těžkým dětstvím. Paní namísto odpovědi jen něco zamručela a svraštila čelo.
„A chtěla byste vědět, kdo vám to způsobuje?“ zněla další naléhavá otázka, když už jsem zavírala oči - v domnění, že je náš podivný, ale naštěstí krátký rozhovor u konce.
Znovu jsem je tedy otevřela a zírala na masérku v nefalšovaném údivu. Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než mi došlo, na co se mě ve skutečnosti ptá.
Zopakovala jsem svou odpověď ve smyslu provázanosti psychiky a těla, ale ona mne ji ani nenechala dopovědět a řekla:
„Víte, dětská duše je velmi křehká a čistá. Pokud je jí hodně ubližováno, odejde z těla a toho se pak snadno mohou zmocnit různé démonické entity.“
Jestli jsem na paní předtím hleděla jak spadlá z višně, nevím, jak jsem musela vypadat po tomto jejím prohlášení. Přemýšlela jsem, že to nějak okomentuju, ale na druhou stranu se mi nechtělo tuto nesmyslnou konverzaci prohlubovat, ostatně, byla jsem tu na masáži, ne na ezo konzultaci. Zkusila jsem proto znovu manévr se zaklapnutím víček a doufala, že jí to dojde a konečně zmlkne.
Ale kdepak.
„Co s tím děláte?“ prořízla ticho salonu další otázka.
Už dost neochotně jsem stručně odvětila, jaké způsoby léčby zkouším. Včetně toho, že chodím na pravidelnou psychoterapii. To masérku ještě více nakoplo.
„Jak dlouho tam chodíte?“ zjišťovala. Informace o tom, že už delší dobu, pak byla evidentně další voda na její mlýn.
„Takže vám to nepomáhá,“ sdělila mi následně s neotřesitelnou jistotou překvapivou novinku.
„Já vám můžu zjistit, kdo vám ty potíže způsobuje,“ pokračovala. „Měly by nám na to stačit tak tři, čtyři sezení. Přes telefon, zapojím své třetí oko a tak to uvidím.“
V tuhle chvíli už jsem byla zcela probuzená z příjemné malátnosti a měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Každopádně jsem pochopila, že tento rozhovor nikdy neskončí, pokud se do něj nezapojím.
„Já dobře rozumím tomu, proč mne trápí zrovna tyhle zdravotní problémy. A mají s nimi spojitost lidé z masa a kostí, žádné zlé entity, na které nevěřím,“ řekla jsem.
Masérka se ale nenechala odradit. „Bůh nás před nimi chrání, abychom je neviděli. A je to tak dobře,“ vysvětlila mi znovu, jak se věci mají.
„Já v Boha nevěřím,“ zněla moje odpověď, která se paní zjevně ani trochu nelíbila. Povzdechla si a pak se rozhodla dát k dobru příklad ze své praxe.
„Měla jsem tu před časem slečnu, v podobném věku jako vy. Byla závislá na alkoholu, strašně chlastala. Několikrát se léčila, chodila dlouho na terapie, ale nic jí nepomáhalo. Poslal ji ke mně lékař, protože už byla naprosto zoufalá z toho, že ji s jejím problémem nikdo nedokáže pomoct,“ popisovala.
„Napojila jsem se na ni a viděla jsem hrozného démona, který ji tímto způsobem chtěl zničit, tak jsem ho z ní začala tahat. Ona strašně brečela a křičela, že ji to hrozně bolí a ať toho nechám. Na konci mi ale děkovala. A už půl roku nepije,“ zakončila paní své vyprávění pořádným trumfem.
„Takže jestli se toho chcete zbavit, můžu vám pomoct,“ dodala ještě.
Usmála jsem se na ni a důrazně zopakovala, že na tyhle věci nevěřím, a významně dodala, že jsem přišla kvůli masáži. Tím už byla díkybohu konverzace opravdu u konce.
Cestou domů jsem pak přemýšlela nad drzostí takovýchto lidí, kteří přestože o vás vůbec nic nevědí, neváhají prohlásit, že vám něco nepomáhá a staví se do role spasitele, co má ten jediný správný lék na vaše problémy. Sama jsem byla, když mne trápily obzvlášť silné bolesti, často zoufalá, takže dovedu pochopit, jak může být pro takové šarlatány snadné, přesvědčit někoho v podobném stavu, aby si od něj nechal „pomoci“.
Samozřejmě že by bylo krásné, kdyby namísto pravidelného cvičení, medikace, terapií a další soustavné práce sama na sobě, které musím absolvovat, existovala takto jednoduchá pomoc v podobě jakéhosi léčitele, který by mne mých potíží za dva, tři telefonáty zbavil. Jenže to je nesmysl, ostatně jako většina zkratkovitých a zdánlivě snadných řešení.
Takový byznys totiž není ničím jiným než kupčením se zoufalstvím a lidskou naivitou.
A přestože nevěřím v klasické pojetí Boha ve smyslu nějakého tradičního náboženství, nepochybuji o tom, že existují věci, které nás přesahují.
Ale s báchorkami o třetích očích a vymýtání démonů přes telefon na mě, prosím, nechoďte.
Autorský příběh
