Článek
Hlavním hrdinou příběhu je malý Bastien Balthazar Bux, kterému nedávno zemřela matka a k tomu ho pro jeho plachou a věčně zasněnou povahu šikanují spolužáci. V knižním originále je na rozdíl od filmu tlustý a nevzhledný a prožívá si kvůli tomu těžké chvíle, stejně jako autor knihy Michael Ende ve svém dětství. Jednou Bastiena pronásledují jeho spolužáci po rušné ulici a on na útěku před nimi náhodou vběhne do ponurého antikvariátu, kde narazí na knihkupce Carla Conrada Coreandra. Ten si v křesle listuje ve velké knize a jejím popisem k ní připoutá chlapcovu pozornost. Po chvíli Carlovi zazvoní telefon a když ho jde zvednout, Bastien neváhá a tajemnou knihu ukradne. Schová se s ní na půdě školy a dá se do čtení, čímž začíná jeho velké dobrodružství, do kterého se bude muset nakonec dokonce sám zapojit.
Český dabing si hodně původních jmen a názvů, které jsou ve filmu použity, upravil podle svého. Z válečníka Atreyu, který se vydává zachránit říši Fantastica (v českém znění se z ní stala říše Fantazie) udělal Atreje, z chundelatého obřího létajícího draka (který ve filmu vypadá spíš jako pes) Falkora vznikl Falko a když na konci filmu Bastien křičí z okna do noci nové jméno pro císařovnu říše, nenazývá ji ve skutečnosti „Maminkou“, jak zazní v českém dabingu, ale „Moon Child“, což se dá přeložit jako „Měsíční dítě“ nebo „Měsíčnice“.
Stejně tak filmoví tvůrci děj knihy značně zjednodušili a celý filmový příběh končí oproti originálu zhruba v polovině knižního děje. A s těmito věcmi měl právě Michael Ende velký problém.
Před slavnostním uvedením filmu do kin byl Ende na konci března 1984 pozván jedním z filmových producentů - Berndem Eichingerem na soukromou projekci tzv. nulté kopie. To, co na plátně viděl, ho zdrtilo. Cítil se zrazený a podvedený a film hodnotil jako: „Gigantické melodrama plné kýče, komerce, plyše a umělé hmoty.“ Následně vydal tiskovou zprávu, ve které světu oznámil, že nechce mít se snímkem nic společného, a zároveň vyslovil požadavek na vystřižení filmových úseků, které z jeho pohledu odporovaly vnitřní logice příběhu (např. závěrečná scéna, kdy Falko s Bastienem na hřbetě pronikne do „reálného“ světa, aby dal za vyučenou Bastienovým tyranům).
Knižní nakladatelství K. Thienemanns Verlag, které knihu vydalo, podalo společně s jejím autorem dokonce na filmovou společnost Neue Constantin žalobu. Společnost vyvinula na oplátku protitlak a pohrozila Endemu milionovou pokutou, pokud se jim práva na uvedení filmu pokusí odebrat. Jeho právník mu radil, aby ustoupil, protože považoval tuto hrozbu za reálnou. Michael Ende se tedy nakonec opravdu vzdal, film byl uveden do kin a vydělal více jak 25 milionů dolarů, z čehož pochopitelně těžil i on. Daleko později nicméně suše podotkl, že ho „prohraný soudní spor stál víc, než kolik dostal za filmová práva.“ Na další dvě filmová pokračování příběhu se už prý ani nedíval.
Pohádkový a propracovaný fantazijní svět Michaela Endeho se střetl se světem filmových producentů, kteří chtěli především vydělat co nejvíce peněz. Zatímco první z nich si ze všeho nejméně přál lacinou adaptaci ve stylu Walta Disneyeho, Eichinger a jeho společníci chtěli přesně to, protože věděli, že to vynáší.
Přesto do dnešních dnů filmový Nekonečný příběh uchvacuje malé i velké diváky svým poselstvím o tom, jak je důležité snít, nepodléhat prázdnotě a smutku a nikdy neztrácet naději.
A žít tak, abychom se nemuseli bát pohlédnout do kouzelného zrcadla, které nám sdělí pravdu o tom, kým ve skutečnosti jsme.
ZDROJE:
https://www.spiegel.de/geschichte/die-unendliche-geschichte-der-unendliche-streit-um-das-kultbuch-a-1255756.html
https://michaelende.de/autor/biographie/das-unendliche-filmdebakel
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Neverending_Story
https://en.wikipedia.org/wiki/The_NeverEnding_Story_(film)
