Článek
V českém prostředí se o ní začalo mluvit výrazněji až po roce 1989, kdy se k místním čtenářům dostaly její knihy. Publikace věnované bylinkám, domácí léčbě a práci s přírodou tehdy oslovily širokou veřejnost a postupně z ní udělaly jednu z nejcitovanějších osobností v oblasti lidového léčitelství i u nás. Maria Treben pocházela ze Žatce a pro mnoho lidí se stala symbolem návratu k přírodě a starým znalostem o léčivých rostlinách.
Jako bylinkářka a léčitelka si získala respekt nejen v Rakousku, kde po druhé světové válce strávila velkou část života, ale postupně i daleko za jeho hranicemi. Její knihy o bylinách se dostaly do rukou čtenářů v mnoha zemích a ovlivnily celé generace lidí, kteří začali hledat přirozenější cestu ke zdraví. Ti, kdo ji znali nebo o ní četli, ji popisovali jako skromnou a dobrosrdečnou ženu, která se snažila žít v souladu s přírodou a jejími zákony. Pomáhat ostatním považovala za samozřejmost, přestože její vlastní život nebyl jednoduchý a nesla si v něm řadu těžkých zkušeností.
Navzdory svému osudu pomáhala druhým
Maria Treben, rozená Günzel, přišla na svět 27. září 1907 v Žatci. Narodila se jako druhá dcera do rodiny místního tiskaře Ignaze Günzela a jeho ženy Marie Anny, rozené Markové. Dům v Šafaříkově ulici, kde Maria vyrůstala se svými dvěma sestrami, v Žatci dodnes stojí. Rodiče své tři dcery milovali a snažili se jim vytvořit bezpečné a laskavé dětství, na které později Maria vzpomínala jako na důležitý základ svého života. Už od raných let v ní klíčilo nadšení pro bylinky a přírodní léčbu.
Velký vliv na ni měla především matka, která se hlásila k tehdy rozšířeným léčebným metodám doktora Kneippa a věřila v sílu přírody. Dětství ale Marii krutě poznamenala tragická událost. Když jí bylo deset let, její otec zahynul při nehodě poté, co se mu splašili koně. Po jeho smrti se matka s dcerami přestěhovala do Prahy. Právě tam Maria vystudovala lyceum a později nastoupila do redakce německy psaných novin Prager Tagblatt. Zde působila jako tajemnice spisovatele Maxe Broda, což byla významná osobnost tehdejší literární scény, který se zasloužil i o vydání děl Franze Kafky.
V redakci zůstala celých čtrnáct let a právě toto období zásadně formovalo její další životní směřování. Právě v Praze poznala svého osudového muže, který se později stal i jejím manželem. Ernst Gottfried Treben tehdy studoval elektrotechniku a jejich cesty se protnuly v době, která měla brzy změnit celý Mariin život. V roce 1939 se za Ernsta provdala a po svatbě se společně přestěhovali do jeho rodného kraje, tedy do Kaplice v Novohradských horách. O tři roky později se jim narodil dlouho očekávaný syn Kurt. Během druhé světové války však musela z rodného Československa odejít. Maria se v té době plně soustředila na rodinu a každodenní chod domácnosti. Přesto si dokázala najít čas i na to, co ji hluboce naplňovalo. Bylinky a léčivé rostliny ji přitahovaly stále víc.
Své zálibě zasvětila celý svůj život
Maria Treben zasvětila bylinkám prakticky celý svůj život. Nebrala ho jen jako soubor receptů a postupů, ale jako způsob, jak pečovat o tělo i duši. Byla hluboce věřící a léčivou sílu bylin vždy chápala v úzkém propojení s vírou v Boha. Když lidem radila, nešlo jen o samotné rostliny. Součástí jejího přístupu byla i modlitba, úprava stravy a celkový životní styl, který považovala za základ skutečného uzdravení.
Při léčbě vycházela výhradně z tradičních přírodních prostředků a používala byliny, které rostly v místním prostředí. Nejčastěji sahala po vlaštovičníku, tymiánu, medvědím česneku, heřmánku, kontryhelu, andělice, šafránu, rozrazilu, kopřivě nebo puškvorci. Měla vlastní receptury, očistné kúry i léčebné postupy, které si postupně získaly tisíce příznivců. Zároveň se ale některé z nich staly terčem kritiky ze strany lékařů, kteří upozorňovali na to, že jejich účinnost nelze jednoznačně prokázat a že některé byliny mohou mít i nežádoucí účinky.
Proslavila i světově známé kapky
Nezůstávala jen u léčivých rostlin. Stejně důležitý pro ni byl návrat k přírodě a posilování odolnosti těla přirozenou cestou. Věřila v otužování a jednoduché každodenní rituály, které dnes znějí možná nezvykle, ale jí dávaly hluboký smysl. Doporučovala chodit bosá, klidně brzy ráno v rose, a někdy i ve sněhu. Ranní kávu podle ní nebylo nutné považovat za samozřejmost, raději ji nahrazovala lehkým čajem z mateřídoušky. Blízké jí byly i bylinné koupele a zastávala názor, že tělo si vystačí bez mýdel a pěnivých přípravků. Pokud někdo trpěl suchou pletí, radila místo běžných krémů použít čerstvou šťávu z aloe. Její přístup byl prostý a důsledný, postavený na přesvědčení, že lidské tělo má schopnost se uzdravovat samo, pokud mu člověk dá prostor a podmínky, které potřebuje.
Se jménem Marie Treben se neodmyslitelně pojí také takzvané Švédské kapky, které si získaly oblibu u několika generací a dodnes je lidé používají jako univerzální domácí lék. Sama je považovala téměř za všelék a věřila v jejich účinky bez větších výhrad. Původ receptu sahá k zápiskům švédského lékaře Clause Samsta, z nichž vycházela i ona. Základem je směs bylin zalitá alkoholem, která se nechává zhruba čtrnáct dní odležet na teplém místě. Maria Treben si však recept postupem času upravila podle vlastních zkušeností a ve své praxi doporučovala kapky na široké spektrum potíží. Právě to ale vyvolávalo rozpaky u odborné veřejnosti, která její přesvědčení o univerzálním účinku považovala za příliš odvážné a ne vždy bezpečné.
Zdroje:
