Hlavní obsah
Příběhy

Máma je konečně šťastná. Její nový partner je milý, ale já s ním vydržím jen pár minut

Foto: Shutterstock-zakoupeno

Máma září štěstím, já ale při každém rodinném obědě počítám minuty do konce.

Článek

Když se máma před dvěma lety rozvedla, bylo mi jí upřímně líto. Vidět ji, jak se po tolika letech manželství stěhuje zpátky do bytu po babičce, působilo smutně. I když jsem věděla, že její vztah s tátou už dlouho nefungoval, stejně mě to zasáhlo. Člověk má nějakou představu o rodině a najednou se mu rozsype přímo pod rukama. Všichni jsme si říkali, že jí chvíli potrvá, než se z toho oklepe. Jenže ona nás překvapila.

Najednou jako by omládla. Začala chodit do divadla, na výstavy, cestovala, obnovila stará přátelství a po čase se objevil i někdo nový. Mirek. Seznámila se s ním na kurzu vaření a podle jejích slov to byla láska na první pohled. My ostatní jsme byli opatrnější. Já zvlášť.

Nešlo o to, že by byl Mirek špatný člověk. Naopak. Na první dojem působí jako slušný, milý, vždy připravený pomoct. Ale čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem cítila, že mezi námi něco drhne. A nebyla to jen otázka sympatií. Spíš taková zvláštní tenze, která se objevovala při každém setkání.

Máma se vedle něj chová jinak. Jako by se snažila být někým, kým není. Směje se víc, ale někdy až moc. Mluví o věcech, které ji dřív vůbec nezajímaly. A Mirek se nikdy nezapomene zmínit, jak je rád, že ji konečně naučil žít naplno. Tyhle řeči mi vždycky sevřou žaludek. Mám pocit, že tím vlastně snižuje všechno, co máma byla dřív.

Nejtěžší jsou společné chvíle. Rodinné obědy, oslavy, Vánoce. Mirek má potřebu všechno řídit, mít hlavní slovo, dávat rady i tam, kde ho nikdo nežádá. Vydržet s ním delší konverzaci je pro mě utrpení. Ne že by byl nezdvořilý, ale působí, jako by měl vždy pravdu. Nedá prostor jiným názorům a často poučuje i moji mámu. Ta se jen usmívá a přikyvuje.

Snažím se to kvůli ní neřešit. Vidím, že je s ním šťastná. Možná dokonce víc než kdy jindy. A i když já s ním nevydržím déle než pár minut, snažím se přenést přes své pocity. Nejde přece o mě. Je to její život, její volba. Já už mám svůj vlastní domov, svoji rodinu a svůj klid. Ale kdykoliv u ní zazvoním a otevře mi on, musím se zhluboka nadechnout. A počítám minuty, než zase odejdu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz