Článek
Sergej Tkač patřil podle odborníků k osobnostem s výraznými narcistními rysy. Působil organizovaně, měl silné ego, chyběla mu empatie a nebyl schopen vytvářet dlouhodobé vztahy. V nitru v sobě nosil pocit křivdy, který se postupně proměnil v touhu po odvetě vůči světu. Psychologové u něj popisovali extrémní výkyvy hněvu, podrážděnost a sklon k agresi. Vyšetřovatelé ho vnímali jako sexuálně motivovaného psychopata, který si navíc užíval pozornost a pověst, jež se kolem jeho činů začala šířit.
Narodil se v roce 1952 v ruském Kiseljovsku. Ve škole nijak nevyčníval, ale ani nezaostával. Větší vášeň než studiu věnoval sportu, konkrétně vzpírání, kde dosáhl juniorských úspěchů. Nadějnou sportovní dráhu mu však ukončilo vážné zranění šlachy, po němž musel své ambice definitivně opustit.
Po dokončení školy nastoupil povinnou vojenskou službu v sovětské armádě. Vystupoval jako válečný veterán, i když realita byla jiná. V armádě pracoval jako technik geodet. Po návratu se rozhodl pokračovat ve studiu s cílem stát se policistou. To se mu podařilo a v Kemerovu získal místo vyšetřovatele. Zpočátku byl hodnocen velmi dobře a měl ambice proniknout do elitních struktur. V roce 1979 se však jeho kariéra zhroutila. Byl přistižen při manipulaci s důkazy a postaven před volbu. Buď tichý odchod bez trestu, nebo trestní stíhání. Zvolil první možnost, ale pocit ponížení v něm zůstal. Právě tento okamžik je často označován jako jeden z klíčových spouštěčů jeho pozdějších činů.
Krátce nato se rozvedl a přesunul se na Ukrajinu. Vystřídal řadu manuálních profesí, pracoval na železnici, v dolech, továrnách i na farmách. Nakonec se mu podařilo znovu proniknout do policejních struktur ve Dněpropetrovsku. Během života se třikrát oženil a stal se otcem čtyř dětí. Na první pohled působil nenápadně, nic nenasvědčovalo tomu, co se odehrávalo v jeho nitru.
První vraždy se dopustil v roce 1980 na Krymu. V opilosti se pokusil navázat intimní kontakt se ženou, kterou znal z minulosti. Když ho odmítla, reagoval násilím. Znásilnění následovalo uškrcení ze strachu, že by ho mohla prozradit. Tento čin se stal začátkem dlouhé série vražd, které z něj postupně udělaly obávaného Pavlohradského maniaka.
Díky znalostem z policejní práce postupoval systematicky a s chladnou přesností. Po činu pečlivě likvidoval stopy, zbavoval těla důkazů a volil místa, která měla svést vyšetřování na cizí pachatele. Pohyboval se především v oblasti Krymu, Záporoží, Charkova a Dněpropetrovsku. Jeho oběťmi byly velmi mladé dívky, často ještě děti. Vraždil v lesích poblíž silnic a železničních tratí. Před útoky pil alkohol a kombinoval ho s léky na spaní, aby potlačil zábrany.
Neschopnost policie dopadnout skutečného pachatele měla tragické následky. Několik nevinných lidí bylo obviněno a uvězněno, někteří z nich byli příbuzní obětí. Jeden muž se po falešném obvinění rozhodl ukončit život. Celkem bylo před Tkačovým dopadením zadrženo deset nevinných osob.
Když byl nakonec usvědčen, překvapil svým chováním. Soud žádal o trest smrti, jako by i v poslední chvíli toužil po absolutní kontrole a pozornosti. Jeho žádosti však nebylo vyhověno a byl odsouzen k doživotí. Motivy jeho jednání zůstávají dodnes předmětem debat. Jedni hovoří o nenávisti k ženám, druzí o cynické hře s bývalými kolegy. Vyšetřovatelé se nakonec shodli na tom, že hlavním hnacím motorem bylo potěšení z moci a zabíjení.
Po deseti letech ve vězení jeho život skončil. V listopadu 2018 se mu v cele udělalo náhle špatně, zdravotníci už nedokázali zasáhnout včas. Zemřel na selhání srdce. Toužil po slávě a nesmrtelnosti, ale v kolektivní paměti zůstal spíše ve stínu jiných vrahů. Jeho jméno dnes slouží spíš jako varování než legenda. Ve vězení se nakonec oženil a zplodil jedno dítě.
Zdroje: Criminal Minds Wiki, France 24
