Článek
Na ten večer jsem se dlouho těšila. Byly to moje narozeniny a chtěla jsem je strávit v klidu, s lidmi, které mám ráda, a hlavně s lehkostí. Žádné velké oslavy, jen pár přátel, víno, smích a pocit, že se mám na chvíli od čeho odrazit. Mám narozeniny uprostřed podzimu, kdy se dny krátí a člověk si začne víc uvědomovat, jak se cítí. Chtěla jsem zkrátka jen hezký večer, bez složitostí. Ale dopadlo to jinak.
Všechno bylo v pohodě. Dorazila kamarádka, se kterou jsme se dlouho neviděly, a přinesla mi hezký dárek. Povídaly jsme si, připíjely si, vyměňovaly novinky. Jenže jak večer plynul, najednou se něco zlomilo. Z ničeho nic se naše rozhovory začaly stáčet na moje osobní věci. Na vztahy, minulost, rodinu, nevyřešené bolesti. A najednou jsem měla pocit, že nesedím u vína, ale ležím na pohovce v ordinaci a někdo se mě snaží rozpitvat.
Zkusila jsem to odvést zpátky k něčemu lehčímu, ale nešlo to. Místo smíchu jsem najednou musela odpovídat na otázky, na které jsem neměla náladu. Ani sílu. A hlavně – neměla jsem chuť být v tu chvíli analyzována. Řekla jsem jí, že si nechci na narozeniny řešit složitosti a že mi to není příjemné. Ne křikem, ne výčitkami. Jen obyčejně a slušně.
Její reakce mě ale zaskočila. Okamžitě se stáhla, uraženě odložila skleničku, řekla, že si připadala, jako by dělala něco špatně, a že neví, co si má myslet. Její výraz se změnil, tón hlasu taky. Jako bych jí něco dlužila. Jako bych se jí měla omlouvat za to, že nechci, aby ze mě na narozeniny tahala věci, které bolí. Z hezkého večera se stalo ticho. Napjaté, těžké a nepříjemné.
Zůstala jsem pak doma sama, se smíšenými pocity. Část mě cítila vinu, že jsem to celé přerušila, a část mě věděla, že jsem udělala dobře. Protože není povinností nikoho být připravený se svlékat z emocí, když to druhý chce. A už vůbec ne na vlastní oslavě. Někdy je prostě potřeba respektovat, že někdo chce jen být. Bez otázek, bez nátlaku, bez zrcadel.
Dnes už vím, že ten večer mi hodně ukázal. O tom, kdo respektuje moje hranice. O tom, jak důležité je umět říct dost, i když je to nepříjemné. A hlavně o tom, že blízkost není o tom, jak hluboko umíš bodnout, ale jestli dovedeš vedle toho druhého chvíli jen tak sedět, když si to přeje.
