Článek
Člověk může dlouho důvěřovat někomu, kdo si jeho důvěru postupně získal. Právě proto je ale důležité informace ověřovat a obzvláště tam, kde jde o společné peníze a rozhodování o společném majetku.
Jak často se přesvědčit a naplnit známé důvěřuj, ale prověřuj?
Měla jsem pocit, že se nemůže nic stát. Když jsem se s důvěrou kdykoli obracela na vedení v našem domě, tehdy na jeho dlouholetého předsedu, měla jsem pocit, že je to pravý člověk na pravém místě.
Přišel však obrat a to hned o 180 stupňů. A netrvalo to dlouho.
„Jak jsi mohla takovému člověku důvěřovat?“ ptalo se mě mé okolí. Ty to neuvidíš?
Už to nebyla sousedská zdravení, úsměvy ani nevinné fráze.
Vznikalo podezření.
Příležitost k důležité prověrce na sebe nenechala dlouho čekat. Byla to začínající rekonstrukce v našem domě.
Šlo tehdy o renovaci podlah zvané Teraco.
Určitě ho máte v paneláku také. Dříve velmi používaný a levný materiál, dnes vcelku drahý. A renovace stávajícího Teraca může být dokonce dražší, než nové řešení.
Firem, které tyto renovace v Brně provádějí není mnoho. Musí být dodržen speciální postup několikastupňového broušení, tmelení a následného leštění. Pak může Teraco vypadat jako nové.
Přišel za mnou soused s otázkou, zda vím něco o tom, že se v přízemí bude Teraco opravovat.
Nevěděla jsem nic.
Cenu, kterou mi tehdy sdělil, jsem málem nerozdýchala.
„Kolik?“ ptala jsem se.
„Osmdesát tisíc?“
„A co se má jako dělat?“
Šla jsem se ptát dál. V té době se sice místa ve výboru prohodila, rozhodování ale dle mého názoru zůstávalo pořád stejné. Šla jsem se tedy ptát na stejná místa a toho stejného člověka.
„Co zamýšlíte?“
„Vy to chcete vybourat?“
„Ne“ odvětil. „Teraco zůstane, jen se zrenovuje, aby bylo hezčí.“
Nic proti tomu.
Nemělo by ale o této investici společenství vědět? Přece jen to je osmdesát tisíc!
„Mohu pomoci?“ nabídla jsem se.
V té době jsem totiž řešila podobný problém v domě, který jsem zrovna rekonstruovala.
„Jistě“ odvětil mi v té době předseda výboru.
„Mohu poprosit o zaslání nabídky, kterou máte?“ zeptala jsem se.
Oslovila jsem firmu provádějící renovaci Teraca.
„Paní“, ozval se najednou známý hlas v telefonu. Byl to ten stejný člověk, který kamenické práce se svým otcem provádí jižpěknou řádku let a prováděl ji i u mě. A musím konstatovat, že velmi dobře. Práce této firmy byla prověřená a s dobrou zkušeností, která se dnes platí zlatem.
„Není u vás náhodou předsedou ten stejný pán, který mě už jednou kontaktoval?“
„Ano je, tedy vlastně do nedávna byl“ odpověděla jsem.
„Ale ten už mě kontaktoval před rokem!“
„A co chtěl?“ zeptala jsem se.
„No, jak to prý vypadá. Teraco před a po renovaci.“
„A?“ ptala jsem se dál.
„A nic. Poslal jsem mu pro srovnání fotky již hotových renovací a nic.“
„Jak nic?“ ptám se dál.
Přece když se někdo začne ptát a chce vědět, jak to vypadá, tak už musí mít nějaký plán. Přece se neptá jen tak.
„Opravdu to tím skončilo?“
„Ano. Už mě nikdo neoslovil, až Vy.“
„A můžete mi udělat cenovou nabídku?“
„Samozřejmě, není problém. Přijedu, zaměřím a nacením.“
Řekl a své slovo dodržel.
Vedení našeho domu vzalo firmu, která byla téměř o polovinu dražší. Navíc použila nevhodný materiál, který byl jedním vlastníkem dokonce označen za zdravotně rizikový.
Předseda výboru, to tehdy bral na lehkou váhu. S vyjádřením jemu vlastním,
„…doplňuji doporučení na těsnění dveří – kromě zápachu, pomáhá proti prachu a snižuje i hlučnost…např. Cupák, 81 Kč “, (tedy něco jako dejte si ke dveřím deku) si myslel, že všechno zachrání. Nemohla jsem celou noc spát a nebyla jsem jediná. Intenzivní chemický zápach nešel vyvětrat.
Vedení to zřejmě nevadilo. Možná byli předem varováni a deku nebo jiné utěsnění použili.
Kdo ví.
Varování předsedy před chemickým zápachem jsem nenašla. Proč by také bylo potřeba těsnit dveře kvůli nebezpečnému zápachu, pokud by bylo všechno v pořádku?
Ptáte se co bylo dál?
Mnou oslovená firma nabídku opravdu udělala.
Já ji předložila.
Nikoho to nezajímalo.
Nabídka byla za všechna patra (kromě přízemí) o 450.000,- Kč levnější.
Apelovala jsem na vlastníky a posílala emaily.
Halooó!
Vždyť rozdíl mezi těmito dvěma nabídkami je více než 14.000,- Kč.
Na jeden byt.
To vám nevadí?
Nevadí vám ani to, že nikdo neoslovil konkurenční firmu?
Jste přesvědčeni, že vybraná firma je spolehlivá a výsledek bude adekvátní ceně?
Víte jaké záruky nám dává smlouva?
Vám nevadí, že nic nevíte?
Co o této firmě vlastně víte?
A víte vůbec, jak se rekonstruuje Teraco?
Víte vůbec někdo něco?
Ticho.
Je to, jak když vám někdo vrazí nůž do zad.
To ticho z 31 bytů bylo přímo hrozivé.
Nakonec jsem zjistila, že předražené nebyly jen schody, ale celá rekonstrukce.
Ptáte se, jak to můžu takto kategoricky tvrdit?
Jednoduše.
Nejsem sice ani stavař ani projektant. Mám ale za sebou tři zdárné rekonstrukce. A mohu říct, že o stavařině ledacos vím.
Nejsem však ani tak úplně sama. V domě mi pomáhal další vlastník. Stavař, projektant, který se mnou položku po položce konzultoval.
Jaký asi bude rozdíl mezi odborníkem a lidmi se zkušenostmi a někým, kdo tomu vůbec nerozumí?
Proč to nefunguje u nás v domě tak, jak by mělo?
Když jsem poslouchala příspěvek pana Miloše Vystrčila na Facebooku nemohla jsem se ubránit dojmu, že mi to něco připomíná.
To, co popisuje Miloš Vystrčil na celostátní politice, jsem v malém rozpoznávala v našem domě.
„Takovému člověku, říká pan Vystrčil ve svém příspěvku,vyhovuje to, že je vlastně lídrem, i když to tak na papíře nevypadá. Vyhovuje mu, že to, co se děje, vlastně teď nepadá na jeho hlavu. Jeho lidé mají vytvořit mlhu, díky které se zapomene na jeho předchozí přešlapy. A takový člověk se pak snaží dostat do role zachránce.“
Co vlastně znamená slovo zachránce? A může být spojováno se slovem manipulátor?
Co to je vlastně manipulátor? A jaké zbraně používá? V domě plném vlastníků?
Jak vlastně rozpoznat manipulativní vzorce a proč jim lidé tak podléhají?
A jak si udrží moc a důvěru?
Prostředí společenství vlastníků jednotek (SVJ) je pro psychologické manipulátory mnohdy ideálním hřištěm. Jde o tzv. uzavřený ekosystém, kde lidé spolu sice žijí, ale často se moc neznají. Většina z nich řeší vlastní životy, o správu domu se nezajímá a chce mít „klid“.
Manipulátor vůbec nebývá žádný křikloun.
Naopak.
Často může působit jako člověk, který je ochoten udělat to, do čeho se ostatním nechce. Přijme odpovědnost, začne rozhodovat a postupně si získá důvěru okolí. A právě proto může být jeho působení zpočátku tak těžko rozpoznatelné.
Potřeba kontroly a obdivu:
SVJ dává moc rozhodovat o cizích penězích a majetku. Pocit důležitosti je nepřehlédnutelný.
Nulová sebereflexe:
Zájem na udržení vlastního vlivu může stavět nad zájmy domu.
Kritiku nevnímá jako podnět k diskusi, ale jako útok na svou osobu, který je nutné zlikvidovat.
Jaké zbraně používá?
Monopol na informace. Nebo možná ještě lépe: „informační embargo“
Manipulátor může usilovat o kontrolu nad informacemi. Může tak například držet pod křídly smlouvy, faktury, nabídky firem a bankovní účet.
Zásadní pravidlo moci zní:
Kdo má informace, má moc.
Ostatním předkládá informace způsobem, který podporuje jen jeho vlastní pohled a může tak zamlčovat to, co se mu jednoduše nehodí.
Může jít například o drahou nabídku a tvrzení, že levnější neexistuje nebo to nikdo nechce dělat.
Nálepkování:
Když se někdo začne pídit po detailech, manipulátor ho nezačne věcně argumentovat. Místo toho ho začne v domě nálepkovat. Cílem je, aby ostatní vlastníci brali stížnosti kritiků jako hysterii.
Využívání lidské setrvačnosti a pohodlnosti:
Většina lidí v paneláku chce mít svatý klid. Manipulátor z této lidské pohodlnosti může těžit. Ví, že dokud lidem přímo neteče do bot, budou raději věřit lžím a iluzím, než aby podstoupili nepříjemný konflikt na schůzi SVJ, před ostatními vlastníky. Jako třeba na schůzích, na kterých vystoupení lidí, které dlouhodobě nic nezajímá, mohou být trapná, až směšná.
Taktika „rozděl a panuj“
Udržuje sousedy rozhádané nebo v nezájmu o věc. Jakmile se vlastníci nespojí, je pro něj snadné každého jednotlivce přemluvit nebo přehlasovat zvlášť. Skupina už totiž může mít názor, který se nedá jen tak snadno ovlivnit.
„Někdy i dva znamenají moc.“
Jak si udrží moc a důvěru od ostatních?
Kredit z „minulých zásluh“ jako „haló efekt“
Pro zachránce na roky vystaráno.
Co je proti tomu pak nějaká ta malá předražená rekonstrukce.
Vytváření mlhy:
Když už je tlak některých vlastníků příliš velký, neodejde. Stáhne se do pozadí a do čela se snaží získat lidi, kteří jsou mu názorově blízcí. Lidi, kteří mají vytvořit mlhu, díky které se zapomene na jeho předchozí přešlapy, jak velmi trefně zmiňuje pan Vystrčil. Navenek to vypadá, že nastala změna, skutečnost však může být zcela opačná.
Stylizace do role zachránce i po vlastním pádu:
Když nastane chaos, manipulátor se staví do čela „řešení krize“, která však mohla vzniknout v důsledku jeho předchozích působení.
Nabízí e-maily plné moudra a staví se do role člověka, který přichází věci napravovat. Lidé pak snadno zapomínají, že ten, kdo dnes nabízí řešení, mohl být součástí problému, který je potřeba řešit a za který může nést zodpovědnost.
Proč tomu lidé věří?
Vlastníci v SVJ nemusí vždy rozhodovat jako racionální ekonomické subjekty. Do jejich rozhodování vstupují také emoce a pohodlí.
A když je jim dáno to, po čem touží - iluze, že se o nic nemusí starat a že je o vše postaráno, je vyhráno.
Cena za tuto iluzi se ukáže až ve chvíli, kdy se někdo podívá pod pokličku.
Lidé pak mohou mít klapky na očích.
Ty, které si však sami nechali nasadit.
Nikdy si neodpustím, že jsem věřila člověku, který si mou důvěru nezasloužil.
Dnes ale vím, že důvěřovat člověku není hloupost.
Hloupost by byla přestat ověřovat.
A pro vás vlastníky posílám apel.
Nevěřte jen iluzím!
Ověřujte!
A Vám pane Vystrčile děkuji.
Děkuji, že jste mi otevřel oči.
Prohlášení autora článku:
Následující úvaha není psychologickou definicí manipulátora ani označením konkrétní osoby. Je to pouze pokus pojmenovat určité způsoby jednání, se kterými se autor článku setkal nebo se kterými se podle jeho názoru mohou vlastníci v prostředí SVJ setkat.
Konkrétní skutková tvrzení uvedená v článku vycházejí z dokumentů, smluv, cenových nabídek a e-mailové korespondence, které má autor k dispozici. Úvahy a hodnocení uvedené v textu představují osobní pohled autora.
