I když se maska vymění, podstata zůstává. Převléknout kabát mnohdy nestačí.

Do voleb už nám nezbývá mnoho času.

Komunální volby proběhnou v pátek 9. a v sobotu 10. října 2026.

Myslíte si, že se volby nijak netýkají našeho nebo vašeho SVJ?

Tak to jste na velkém omylu.

Jen u nás v domě máme letos hned dva sousedy kandidáty.

A rok 2022 a 2026 nám nabízí krásná srovnání.

Kdo uspěl a kdo ne? Jak si stojí pomyslná stálice, která by ráda uspěla a nedaří se?

​Pojďme se tedy podívat na přímé srovnání toho, jak ODS v Bohunicích vstoupila do voleb v roce 2022   a s čím jde do souboje v roce 2026.

Proč zrovna ODS? Proč stálice?

Můj soused na bohunické radnici a v tamní ODS figuruje dlouhodobě a skutečně „kandiduje neustále“. V roce 2018 jako dvojka a v roce 2022 dokonce jako jednička.

1. Volební období 2022

​Pozice: Byl lídrem kandidátky a hlavní tváří ODS v Bohunicích.

Výsledek voleb - kroužkování:

Přestože byl můj soused jednička, voliči svým preferenčním hlasováním poslali dopředu jeho kolegu z 2. místa pana Josefa Jurase, který se stal i místostarostou, zatímco soused mandát nezískal.

Lídr neuspěl.

2. Volební období 2026 - změna strategie

Můj soused kandiduje znovu.

Na kandidátce s názvem „ODS Společně pro Bohunice“ figuruje na 8. místě.

Co z toho vyplývá?

Zatímco v roce 2022 ODS stavěla na mém sousedovi, jakožto na svém hlavním lídrovi, v roce 2026 prošla kandidátka výrazným restartem a tváří kandidátky - lídryní se stala žena.

ODS Společně pro Bohunice – „zkušenost a nová energie“

Působí to jako přizvání nestraníků do party. Kandidátka pod touto hlavičkou kombinuje úzké jádro členů ODS (včetně nám známých tváří, jako je Josef Juras nebo Vlastimil Halfar) s lidmi vedenými „bez politické příslušnosti“ – tedy s místními sousedy, rodinnými příslušníky (stejná příjmení), nováčky a lidmi z nejrůznějších profesí.

Může restart a změna tváře u ODS působit jako promyšlený tah?

Má být snahou odvést pozornost od minulých neúspěchů původní značky?

Když se postaví do čela nová ženská tvář (v tomto případě lídryně Lenka Boričová) a celá věc se zaobalí do sousedského názvu, vypadá to jako úplně nové hnutí.

Srovnání je sice jedna věc, ale jak to funguje doopravdy? Víme to?

Vraťme se do roku 2022 a znovu si prohlédněme kandidátku. Tentokrát ale důkladněji.

Zjistíme totiž zajímavou věc. Na kandidátce totiž není jen můj soused, ale hned dva další.

Tři z jednoho domu. To je panečku zájemců!

Co nám ale tito kandidáti sdělují? Čím se prezentují?

Jeden se zaštiťuje slovy jako zkušenost, tradice a pořádek. A ti druzí?

Představte si, že ti druzí se nezaštiťují vůbec ničím.

Žádná důležitá slova ani uvědomělé cíle. Jen jména na kandidátce.

Do počtu?

​Nutno konstatovat, že sestavit v komunálních volbách plnohodnotnou kandidátku není v českých obcích nic jednoduchého.

Neznamená to ale, že bychom tuto listinu měli vyplnit kdekým. Nechceme přece změnit kandidátku pouze v cár papíru, který bude mít jediný úkol:

Mít na listině někoho, úplně jedno koho. Hlavně když to poslouží k jejímu zaplnění nebo usnadní cestu k vysněnému cíli těm, kteří by jinak neuspěli.

​Vždycky je totiž výhodnější kandidátní listinu zaplnit. Strýčky, tetičkami nebo příbuznými či kamarády. Protože co kdyby náhodou? Abychom o něco nepřišli, kdyby se zadařilo. A vymáčknout z toho maximum. Protože plná kandidátka zaručí maximální efektivitu.

Bez ohledu na nic.

​Je to absurdní princip, kdy kvantita vítězí nad kvalitou a obsah je nahrazen prázdným sbíráním hlav.

Tehdejší pokusy o vedení radnice například v podání bohunické ODS a jejich tehdejších lídrů či narychlo „přibraných“ sousedů z domů, kteří zřejmě měli jen naplnit listiny bez hlubší vize, skončily u voličů jasným neúspěchem.

Ptáte se na jména?

Kavánek, Šavrda, Zlobil. (Zralé víno)

Jejda, jsem to ale popleta:

Halfar, Šenková, Haniš.

https://www.ods.cz/os.brno-mesto/volby2022/komunalni/2502-brno-bohunice

Blížící se komunální volby v Bohunicích přinášejí na kandidátkách zajímavé rošády. Když se ale podíváme na to, jak se někteří političtí matadoři po předchozích neúspěších přesouvají nebo zkouší štěstí pod novými značkami, stojí za to se zastavit a položit si pár otázek.

Co tedy vidíme dnes?

​Odsun na kandidátkách:

Ti, kdo dříve vedli neúspěšné sestavy, jsou dnes odsunuti na zadní pozice.

​Cesta oklikou jinde:

Když původní značka ztrácí dech, objevují se pokusy pokračovat pod jinými, novými uskupeními a s novými lidmi po boku?

I když se maska vymění, podstata zůstává.

Stojí za to si připomenout jedno pravidlo:

Jak se člověk chová v malém – ať už jde o správu domů, domovní samosprávy nebo SVJ, kde se kritika a dotazy často řeší nátlakem namísto dialogu – tak se může chovat i ve velké politice.

Styl chování zůstává, mění se pouze místo.

Jak se tito lidé chovají tam, kde už nějakou moc mají? Je tam slyšet hlas sousedů, nebo se vede styl kdo nesouhlasí, toho umlčíme nebo zastrašíme?

Velká politika na radnici není jiná než to, co tito lidé předvádějí v malém. A jde především o službu občanům. Nebo ne?

Je pro určité lidi politika službou veřejnosti nebo podivnou hrou, kde se mění značky i spojenci podle toho, kde je zrovna největší šance se na radnici protlačit, klidně i s lidmi, kteří do té doby o politiku nezavadili.

A rok 2026?

Jaká je to hra dnes? Chladný kalkul místo hodnot?

Když dnes ODS v Bohunicích vidí, že její samostatné šance mohou být mizivé, strategie se mění, ale lidé zůstávají.

Jsou nové změny promyšlené tahy, kdy se staří hráči drží v pozadí, ale své lidi dostávají do jiných, širších koalic a „slepených“ uskupení (zřízených například s podporou Pirátů, KDU-ČSL či TOP 09), kde je mnohem větší šance se protlačit?

Je mi upřímně líto každého nového člověka, který se nechá do takových struktur „naverbovat.“

Proč se na kandidátce zrovna hlas nováčka nese jako zvon, ale v domě mu dochází dech?

Mohou takoví lidé posloužit těm, kteří už jménem vlastní strany uspět nedokážou?

Možná se mýlím.

Chtěla bych se mýlit.

​Ale co to vypovídá o stylu politiky?

Jak to v praxi funguje?

Politická strana nebo hnutí, jako byla například v roce 2022 bohunická ODS, může na svou kandidátní listinu umístit prakticky kohokoliv, tedy i lidi, kteří nejsou členy strany. V oficiálních seznamech se tito lidé pak označují kouzelnou kolonkou „bez politické příslušnosti“ (nestraníci).

Pro politické lídry či dlouhodobé matadory pak může být postup velmi snadný. Nemusí čekat, až si někdo vyřídí členství ve straně, zaplatí příspěvky…Jednoduše mohou oslovit známé, sousedy z domu nebo lidi ze svého okolí, zapíší je na listinu a strana jim poskytne své „oficiální krytí“.

Přesně takhle se na kandidátky mohou dostávat lidé, u kterých není patrná žádná hlubší politická vize, ideologie nebo zájem o stranu samotnou. Strana pak takovým lidem může posloužit, aniž by museli cokoliv dokazovat nebo prokazovat nějakou předchozí politickou loajalitu.

A jak by naopak měla vypadat férová politika?

​Přímá odpovědnost občanům:

Když se člověk rozhodne jít do voleb, má tam jít s otevřeným hledím. Jít do toho sám za sebe, s podporou reálných lidí a podpisů, kteří vám dají svou důvěru, a s jasným vlastním programem.

Pokud důvěru nedostane, nemá tam co dělat.

Schovávat se na cizích listinách jako nestraník do počtu, to umí každý.

Jednoduchá a čistá pravidla:

Buď vás lidé chtějí, protože jim dáváte smysl, nebo jděte o dům dál.

Nikdo neví všechno. Ale když se člověk se zájmem podívá pod pokličku, vidí věci, které už nemusejí být jen náhoda.

Jsou to opravdu jen náhody, že se někteří političtí kandidáti po neúspěchu v roce 2022 přesouvají a své lidi ze sousedství raději vysílají do nových, širších koalic nebo uskupení, kde je větší šance na úspěch?

Jde o novou politickou vizi, nebo o chladný kalkul?

A co na to noví kandidáti?

Vědí vůbec do jakých podivných her se mnohdy nechávají vtáhnout?

A vůbec. Co jsem do teď dělala já?

Spala?

Napište nám svůj názor do komentářů.