Článek
Jak se může obyčejný občan bránit, když zjistí, že jeho kauza je jednoduše nepohodlná?
Jsou to pouze domněnky nebo pravda?
Mohou to být pouhé domněnky. Bez důkazů by bylo předčasné tvrdit opak. Co když se ale podezřelé okolnosti začínají opakovat a jednotlivé souvislosti do sebe postupně zapadají?
Svůj boj se špatným hospodařením našeho SVJ domu jsem začala před více než dvěma lety. Nešlo však jen o špatné hospodaření - předražené rekonstrukce, podivné smlouvy, nevhodné investice nebo nevymahatelné pohledávky, o kterých nebyli vlastníci náležitě informováni. Z e-mailů, které jsem pročítala téměř 10 let zpátky se mi rýsoval velmi zřetelný řetězec pochybení a vadných postupů při správě cizího majetku tehdejších výborů a jejích členů.
Jména se vesměs v jednotlivých volbách opakovala. Sem tam přišel nováček. Stal se jím i vlastník, který by, pokud by měl jako jeden ze tří zvolených alespoň malou šanci se prosadit, dělal svou práci opravdu ve prospěch vlastníků. A to tedy klobouk dolů.
Cesta jiného nováčka do SVJ výboru byla zajímavější.
I on chtěl vykonávat svou práci tak, jak určují stanovy domu i občanský zákoník a nahlédnout pod pokličku účetnictví, které již tehdy považoval za alarmující. Ze začátku. Dokonce padl i jeho návrh na podání trestního oznámení. Podklady, o které žádal, sice nedostal, tedy alespoň ne všechny, jak ve svých e-mailech uváděl, zato se stal záhy jedním z předních členů výboru SVJ.
Od té doby žádná výtka.
Nastalo ticho.
Žádné trestní oznámení podáno nebylo.
Že by najednou bylo vše v pořádku?
Možná.
Proč se s těmito závěry vlastníkům nesvěřil, však zůstává záhadou.
Je možné tento postup brát jako určité "zakleknutí"?
Byl tento člověk umlčen? Ve prospěch něčeho o čem nevíme? Náznaky některých vlastníků, to připouští. Nicméně důkazy nejsou, je tedy nutné tuto záležitost brát pouze jako domněnku.
A tak jsem se do boje pustila sama. Nutno říci, že ve stejných kolejích jako tento vlastník, později člen výboru, pro kterého se moje pozdější kroky staly nepohodlné.
Nabídku stát se členkou výboru jsem dokonce dostala také, a to hned na samém začátku.
Odmítla jsem ji.
A to už není jen náhoda.
Rozhodovala jsem se tehdy mezi žalobou a trestním oznámením.
Obrátila jsem se pro radu na svého známého advokáta, který mi tehdy řekl pár zajímavých věcí.
„Když podáš žalobu dle paragrafu 1179 občanského zákoníku, na kterou máš bezesporu nárok, než se dostaneš na řadu, budou stopy zameteny. Těžko pak už najdeš doklad, na kterém bude uvedeno, že faktura v hodnotě přes 10 tisíc korun nebyla dohledána, přesto z peněz vlastníků odečtena. Měla jsi štěstí nebo jsi narazila na lhostejnost a přesvědčení o nedotknutelnosti.“
Je takových dokladů víc? Ptám se dodnes.
Porovnala jsem tedy svoje možnosti a šla cestou, o které se již jednou mluvilo. Cestou trestního oznámení.
Udělala jsem dobře nebo ne?
Odpověď je jednoduchá.
Dobře míněná věc, vedená v dobré víře není ke škodě, ne vždy se však potká se zdárným koncem.
V mém případě první rozhodnutí trestního oznámení přineslo alespoň potvrzení o porušování stanov a porušení správy cizího majetku. V druhém případě však prý prokázaná částka nebyla dostatečně vysoká, nebylo tedy možné toto pochybení považovat za trestný čin.
Ptáte se, jaká částka to je?
Je opravdu hodně vysoká - 1 milion.
Co to znamená?
Pokud se policie při posuzování věci zaměří pouze na hranici škody, a vy tuto hranici neprokážete, mohou tato jednání opravdu zůstat bez trestního postihu. Nikomu se vlastně nic nestane a nikdo nebude za nic potrestán.
A protože to lidé nevědí, jsou lhostejní nebo loajální, může to bez trestu opravdu projít. A nepomůže vám ani možnost sčítání jednotlivých škod, které zákon dokonce připouští.
Protože to policie jednoduše zamítla.
Proč?
Nakonec ani „zatloukání“ vyšetřujícího komisaře na hospodářské kriminálce nepomohlo. Nakonec sama policie ČR a její policejní ředitel se zamotali do svých vlastních nesmyslných vysvětlení a přítomnost rodinného příslušníka člena výboru na tomto oddělení, tedy přesně tam, kde se případ prošetřoval, potvdili.
Rodinná vazba policisty a vlastníka byla sice potvrzena, ale znovu zametena pod stůl.
Máme málo lidí, přece nepůjdeme proti svému člověku!
A ještě k tomu proti někomu, kdo byl členem ve výboru v době probíhající a nedostatečně odsouhlasené rekonstrukce, na které se podílel, věděl o ní a nezakročil.
Tak na mě tehdy působil postup policie.
Zájem policie se tímto vytratil.
Upřednostnila policie své lidi a rodinné vztahy před spravedlivým vyšetřováním?
A nebyly to jen rodinné vztahy. Dokonce i možnost sčítání jednotlivých škod policie shodila ze stolu. Pokud by totiž tuto možnost připustila, nad částku 1 milion korun bychom se s největší pravděpodobností dostali.
Je policejní odsun těchto zákonných možností vlastně potvrzením jejího pochybení?
A prokazování úmyslu?
Naservírované přímo na stříbrném podnose!
Těžko může někdo pokračování stejné věci, stejným způsobem se stejnými lidmi a stejným záměrem odložit se slovy, že se to netýká stejného domu.
"A jakého domu by se to tak asi mělo týkat, pane policisto?
Neřeším deset různých domů, ale jen jeden jediný. Ten náš!"
S čím se tady potkáváme? Je toto úmysl nebo hloupost?
Za mě to už nejsou domněnky.
Ale sprosté „zakleknutí“ na obyčejného občana, který v dobré víře věřil v instituci, která si na kapoty aut nestydí psát nápisy: „Pomáhat a chránit“.
Jak celou věc uzavřít?
Pokud narážíte na systematické odmítnutí pomoci setkáte se většinou s těmito argumenty.
Věc je zlehčována. Hledají se důvody zcela opačné - jak věc nevyšetřit. Občan je buď ignorován nebo naopak nesmyslně zatěžován.
Může jít také o účelové odůvodnění, že se o trestný čin nejedná, přestože zákony a judikatura by umožňovaly věc posoudit jinak, než jakým směrem se policie ubírala - například sčítání škod, či prokázání úmyslu.
Rodinné a profesní vazby fungují v SVJ domech dlouhá léta. A těžko se za tuto neprůstřelnou zeď dostanete.
Policie často argumentuje tím, že jde o „občanskoprávní spory“, do kterých se jí nechce zasahovat, čímž občana v podstatě odkáže na drahé a zdlouhavé soudy, zatímco druhá strana může těžit z výhody času a zahlazování stop.
Jak se bránit?
Můžete podat stížnost na postup policie.
Můžete vznést námitku podjatosti.
Rodinná vazba a nedotknutelnost vlastních řad byla v tomto případě zřejmě silnější . A pokud začne do věci šťourat právní oddělení správce zjistíte, že dlouholeté vazby v Brně jsou tak vybroušené, že místní advokáti často znají místní policisty a soudce, což může být pro obyčejného občana spíše na újmu.
Jsou to tedy domněnky nebo pravda?
Pokud se domněnky začínají opakovat a zapadají do sebe jako ozubená kola, už to nejsou náhody, ale systém.
Bojovat proti špatnému hospodaření v SVJ, kde se míchají sousedské vztahy, peníze a leckdy i skryté zájmy stavebních firem či správců, je běh na velmi dlouhou trať.
Protože bojujete proti systému.
Někteří vlastníci již v domě nebydlí.
Taky řešení.
Myslí si však, že lze utéct před odpovědností? Nebo před svým svědomím? Co myslíte?
Není náhodou KARMA zdarma?
