Článek
Bohunický svícen vznikl jako nová facebooková stránka zcela spontánně.
Jako když vás kopne kůň.
A byla by škoda ostatní čtenáře, nejen ty Facebookem kované, o příspěvky připravit. Rozhodla jsem se tedy příspěvky uveřejnit i zde.
Bohunický svícen se k rekonstrukci domu znovu vrací. Ne proto, že by neměl žádné jiné téma, ale proto, že její dokončení nás vlastníky teprve čeká.
A bude to znovu boj.
Tato nová facebooková stránka se jako každá musela představit. Aby čtenář věděl, co od ní může očekávat. A musela se vracet. Ke starým článkům a starým tématům. I když ty „staré“ jsou pořád aktuální.
A představila se:
„Tato stránka vzniká jako prostor pro informace, souvislosti a otázky týkající se veřejného dění v Bohunicích.“
„Rozsvěcujeme tam, kde bývá největší tma. Vytahujeme věci na světlo. Bez příkras a bez cenzury.“
Bohunický svícen začal příspěvkem, který čtenářům vysvětlil samotný vznik stránky a vrátil se k rekonstrukci panelového domu a jeho chodeb.
První příspěvek:
Ještě než se začneme věnovat nadcházejícím volbám a jejich kandidátům, protože to by mělo být aktuální téma, ráda bych se ještě krátce vrátila k „Otevřeným Bohunicím“.
Když jsem tehdy v počátcích svých příspěvků jednala se správkyní této skupiny, bylo mi doporučeno, abych si založila vlastní stránku. A tak jsem ji, navzdory našemu rozdílnému pohledu na význam slova „otevřené“ poslechla a stránky založila.
A nelituji.
Vznikl Bohunický svícen.
A ten si nemusí posvítit jen na volební kandidáty. Může upozornit i na témata, která by jinak mohla zapadnout.
Třeba na článek Brněnského deníku Rovnost ze dne 8. 3. 2026 „Kamiony na dva pytle a magické dveře: neshody a kritika kvůli opravě domu v Brně“
Článek, který vypovídá o tom, jak snadné může být vykouzlit ze dvou milimetrů omítky 27 tun odpadu.
Když se nikdo neptá a neověřuje.
Fotografie, kterou přikládám, není nejlepší. Ty 1–2 milimetry omítky se opravdu špatně měří. A ještě hůř fotí.
2 milimetry omítky
Tloušťku omítky je přitom možné změřit i dnes. Pak by neměl být problém doložit, z jakých hodnot se při výpočtu množství odpadu vycházelo. Otázkou není, zda to zjistit lze, ale zda se tím někdo skutečně zabýval a zabývat chtěl.
Proto mě zajímá zkušenost ostatních obyvatel Bohunic.
Kolik milimetrů omítky máte ve svém panelovém domě?
V těch, které se stavěly jako první?
Bohunický svícen se k rekonstrukci domu na Arménské ještě vrátí.
Ne s teoriemi, ale s vlastní zkušeností.
Sledujte nás dál.
A jak bylo slíbeno, tak se také stalo.
Přináším slíbený závěr rekonstrukce.
A dokládám jej vlastní zkušeností.
Připadá mi to totiž jako velmi dobrý příklad, zaznívá v dalším příspěvku.
Chtěla jsem vymalovat pokoj. Nešlo to. Malba se lepila na váleček, odtrhávala se a na stěnách zůstávaly fleky. Bylo jasné, že takhle to zůstat nemůže.
Starou malbu jsem oškrábala, stěny napenetrovala a znovu vymalovala.
Celý pokoj jsem měla včetně úklidu hotový za několik hodin.
Veškerý odpad skončil v jedné krabici od pizzy a jedné igelitové tašce.
odpad
Pokud něco takového děláte doma, chcete to mít pěkné. Pěkné to určitě chtěli mít i pracovníci firmy, která prováděla rekonstrukci chodeb v našem panelovém domě.
Jenže právě tady se nabízí jedno velké ALE.
Já jsem vzala špachtli, vodu a váleček. Odstranila jsem starou malbu, napenetrovala podklad a vymalovala. Chtěla jsem mít pěkný výsledek.
Za mě dobrý.
Proč se tedy na chodbách postupovalo jinak?
Proč se zbytečně brousily omítky, když výmalba chodeb proběhla všehovšudy třikrát od výstavby domu? Proč bylo nutné odstraňovat materiál, aby se následně panel penetroval a nanášely se další vrstvy omítky s představou, že se tím vyrovnají plochy?
Pánové, já jsem sice od nudlí, ale vím, že pokud je každá zárubeň usazena trochu jinak, dokonale rovné plochy tímto způsobem stejně nevzniknou. Buď zárubeň „utopíte“ v omítce, nebo výsledek stejně nebude rovný.
A navíc pozor, nikdy nevíte, kdo vás poslouchá.
Když totiž stejné výhrady vnímám nejen sama u sebe, ale slyším je i od vás, začínám mít pocit, že na tom asi něco bude.
Nechala jsem nacenit dokončení zbývajících pater firmou, která se omítkami zabývá každý den. Firmou, která svému řemeslu rozumí.
Když viděli, co už bylo provedeno a jakým způsobem, jejich reakce byla výmluvnější než dlouhé odborné posudky.
Jejich smích mi zní v uších ještě dnes.
Udělali by totiž totéž co já. Navíc by jen stěny přestěrkovali.
„Přejete si to, paninko, tak nebo jinak?“
Na závěr jedno zamyšlení.
Žádala jsem o revizi elektroinstalace v místech, kde došlo ke změnám.
Dostala jsem revizi na to, co vůbec nebylo třeba revidovat, protože se nic neměnilo.
Na to, na co bylo třeba, zřejmě bylo vyhodnoceno jako netřeba.
Myslíte si, že taková firma ví, co dělá?
Nebo se mýlím?
Někdy mi to celé připadne jako v pohádce „Císařův pekař“, ve které se astrolog Tycho Brahe domáhá pro svůj výzkum čočky, a dostane čočku na vaření.
Pro někoho úsměvné, pro jiného lecos vypovídající.
Vlastníci, zbystřete.
Nenechávejte se opíjet rohlíkem.
Bohunický svícen se opravdu pokusí posvítit tam, kde by nejraději viděli tmu.
Snad se mu to podaří.
