Článek
Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď.
Co jednoduše vypadá, však jednoduché vůbec není.
Buď máte možnost spolupráce s lidmi, kteří o změnu skutečně usilují,
nebo se setkáte s lidmi, kteří toto úsilí pouze předstírají.
Můj pokus o první článek nesl název „Jako uštknutí zmije“.
A tak jsem to celé také vnímala.
Zmýlit se v lidech není nic neobvyklého.
Ale ve chvíli, kdy se snažíte zachránit, co se ještě dá, je takové zjištění zásadní.
Najednou zjistíte, jak se lidé dokážou chovat, i když tvrdí, že chtějí pomoci.
Začnete si klást otázky.
Proč to vlastně dělají?
Co se skrývá za jejich údajnou ochotou pomáhat?
Jaký je skutečný důvod jejich zájmu?
Odpověď bývá až překvapivě jednoduchá.
Nemají zájem něco řešit. Nepřehledná a netransparentní situace jim vyhovuje.
A časem zjistíte ještě víc.
Že nejde o jednoho člověka. Že se kolem vás pohybují lidé, kteří se snaží jen získat důležité informace, nikoli věci řešit. A čekají až se přilepíte na lep.
A právě takové jednání začne postupně působit jako „obtížný hmyz“.
Chování, které je vtíravé, vyčerpávající a ve svém důsledku škodlivé.
A než to celé pochopíte, bývá často pozdě.
A co jsem vlastně chtěla já?
Nic zvláštního.
Transparentnost.
Slušnost.
Informace.
Chtěla jsem ochránit peníze nejen svoje, ale i těch ostatních.
A rozhodně nejsem žádná „pijavice“.
Jen někdo, kdo odmítá přihlížet tomu, co se děje.
