Článek
Toč se ty stará korouhvičko, pěkně po větru!
Co by to bylo za příběh, kdyby nebyl kompletní.
Moje poslední část s točí znovu kolem SVJ. Tentokrát do našeho příběhu přibereme dalšího zúčastněného. Bez něj by totiž příběh kompletní nebyl a ztratilo by to tu správnou pointu. A to by byla velká škoda.
Kdopak nám tu tedy chybí? Kdo se tváří jako král Jelimán a přesto je to právě on, kdo tahá za opratě? A ty, musím podotknout, drží opravdu pevně.
No to je přece náš správce! Náš zachránce!
Ještě že ho máme, co bychom si počali… zaznívá z úst výboru, který, bůhví proč, dal kontrole dovolenou.
Možná to vyvolalo úsměv na vašich tvářích, ale je to jen zdání. Protože ty opratě jsou opravdu velmi silné a velmi krátké, výbor oddaný a vlastníci slepí, takže to bohužel vůbec úsměvné není.
Chcete změnu správce?
Odsouhlasíte si změnu správce.
Ale správce je stále s vámi!?
Je to vůbec možné?
Je.
Protože ti, co jen ochotně přikyvují, to tak chtějí a zřejmě k tomu mají důvod. A ten důvod musí být opravdu důležitý. A hlavně velmi výhodný. Protože pokud by tento svazek nebyl výhodný, měl by ten správce dávno sbaleno.
A tak jdou ruku v ruce velcí přátelé a kamarádi, neohlížeje se na zbytek obecenstva. Proč taky. Vždyť slepý nevidí a hluchý neslyší.
Jaký je to ale správce kamarád, když mu šlápnete na kuří oko a začne se točit jako stará korouhvička, a své oddané "hází přes palubu"?
„To ty za všechno můžeš. Ty jsi ten zodpovědný, ne já.“
Já nic, já muzikant.
Sama jsem zvědavá na výsledek. Jak pevné a dlouhé tohle přátelství bude a jak slepé a hluché bude jejich obecenstvo.
Co se ještě všechno musí stát, aby slepý prozřel a hluchý začal naslouchat těm, co to s ním opravdu myslí dobře?
Nebo strkáte hlavy do písku tak hluboko, že už máte oči i uši plné písku?
