Článek
Po narození dítěte se všechno změní, a nejen pro mámu, ale i pro tátu. Jenže zatímco žena prochází obrovskou hormonální bouří, vyčerpáním a novými povinnostmi, muž to často vidí úplně jinak. A právě tady vzniká propast, která dokáže bolet.
Muž se vrací do práce, řeší finance, praktické věci kolem rodiny. Má pocit, že dělá maximum. A žena? Ta je doma, neustále k dispozici dítěti, často bez spánku, s tělem i myslí, které ještě nejsou v rovnováze. Když pak slyší: „Vždyť jsi doma, máš čas odpočívat,“ je to jako rána do srdce.
To, co partner často nechápe, je ta neviditelná zátěž. Neustálý vnitřní tlak být tu pro dítě, mít uklizeno, uvařeno, neztratit sama sebe. V noci se nevyspat, přes den fungovat, a do toho mít ještě energii na vztah. Je to jako běžet maraton bez cílové rovinky.
Nedorozumění přichází proto, že muži a ženy vnímají realitu jinak. Muž vidí konkrétní věci, které udělá. Žena vnímá celek chaos, emoce, neustálý multitasking. A tak se stává, že máma křičí: „Nechápeš mě!“ a táta nechápe, proč.
Možná by stačilo víc upřímně mluvit. Nejen: „Jsem unavená.“ Ale říct: „Potřebuju, abys mě obejmul. Potřebuju slyšet, že to zvládám. Potřebuju, abys večer vzal dítě na hodinu a já se mohla nadechnout.“ Protože muži nejsou čtenáři myšlenek a my ženy někdy čekáme, že budou.
Každý vztah po porodu prochází zatěžkávací zkouškou. Ale právě tahle zkouška může ukázat, jak silné partnerství doopravdy je.
