Článek
Bylo úterý večer v Brně, krátce po deváté. Jana ještě pracovala na počítači u kuchyňského stolu a já se rozhodl udělat něco užitečného. Otevřel jsem poslední nerozbalenou krabici v jejím obýváku. Byly v ní knihy a staré diáře. A pod nimi igelitový sáček plný korkových špuntů. Bylo jich snad sto. „To je co, prosím tě?“ zeptal jsem se a snažil se znít nenuceně. „To nic,“ odpověděla rychle, ani se neotočila. „Nějaké staré věci.“ Nechal jsem to být. Ale v hlavě mi to vrtalo.
Malé signály, které jsem přehlížel
Jana má ráda víno, to jsem věděl od začátku. Po práci si otevře láhev, já se přidám na skleničku. Nikdy nebývala opilá. Jen občas unavená, jako každý. Když jsem si zpětně vybavoval poslední týdny, všiml jsem si drobností. Ráno někdy mlčela víc než dřív. Prázdné lahve v koši jsem přisuzoval návštěvě kamarádek. Možná jsem to jen chtěl vidět pozitivně.
Následující víkend jsme seděli spolu na balkoně. Měl jsem nutkání se zeptat znovu. Neumím to v sobě dusit. „Jani… ty zátky. Je jich hodně.“ Viděl jsem, jak polkla a položila sklenku na stůl. „Sbírám je,“ řekla.
Bylo mi jasné, že lže. Byla v tom nejistota. Napadlo mě, že možná nechce mluvit, protože se bojí, co si o ní pomyslím. Seděl jsem proti ní a nevěděl, co dodat. Nechci ji tlačit ke zdi. Ale zároveň cítím zodpovědnost, když jsem s ní v jednom životě.
Vzpomínky, které se ozvaly
Můj táta pil. Ne tak, aby ztratil práci. Ale dost na to, aby doma bylo ticho, které jsem neuměl snést. Možná proto jsem vystrašený víc, než by byl někdo jiný. Když uvidím lahve, napadne mě všechno špatné najednou.
Často si říkám, že nechci být ten, kdo druhého hodnotí podle vlastního strachu. Jsem ale taky ten, kdo nechce jednou stát v roli dítěte, které poslouchá, jak dospělí zamykají dveře a šeptají si v kuchyni.
Nečekám, že mi všechno hned řekne. Nečekám ani, že to bude jednoduché. Chci být opatrný, ale ne lhostejný. Mezi námi teď visí otázka, která se sama nezmizí. Musíme ji vyřešit společně.
Dnes večer otevřela láhev vody. Já si nalil čaj. Bylo to úplně obyčejné. Možná se jen učíme, jak být spolu…
