Článek
Fronta na maso se táhla až na konec ulice. Bylo chladno, lidé se koukali jeden druhému přes rameno, jestli už to náhodou nepřivezli. Stál jsem tam taky, v kožené bundě po otci, a poslouchal, jak si ženské šeptají o Polsku a o tom, že v NDR už to taky praská. Tehdy jsem ještě netušil, že za pár týdnů budu stát v jiné frontě. Ne na maso, ale na práci.
Když se zhasne ve fabrice
Po revoluci zavřeli fabriku, kde jsem dělal mistra výroby. Zpočátku jsem se tvářil, že mě to nezlomí. Všichni mluvili o svobodě a já tomu chtěl věřit. Jenže když vám po letech zhasnou světla ve výrobní hale, kde jste znali každý stroj podle zvuku, nezůstane ticho, ale prázdno.
Regály plné zboží
Začal jsem rozvážet zboží pro nový supermarket. Poprvé jsem viděl regály plné všeho, o čem jsme dřív jen slyšeli ze zahraničí. Káva, čokolády, prací prášky a ovoce. Lidé tam chodili opatrně, skoro s úctou. Ta přemíra zboží byla najednou důkazem, že jsme to dokázali. A já, místo abych se radoval, jsem si připadal jako cizinec ve vlastním městě.
„Teď už můžeš být, čím chceš,“ říkal mi kamarád z dětství, který začal podnikat s autodíly. Přikývl jsem, ale neodpověděl. Člověk může být, čím chce, jen pokud ví, kým je.
Roky plynuly a já se přizpůsoboval. Naučil jsem se usmívat na zákazníky, říkat hezký den a balit nákup do igelitky. V regálech už jsem nehledal svobodu, ale jistotu, že zítra přijdu znovu.
Dnes, když jdu kolem bývalé fabriky, stojí tam sklad e-shopu. Kovové brány, kamery a většinu času ticho. Občas si představuji, jak by to vypadalo, kdybych tam tehdy zůstal.
Svoboda, která zůstala v lidech
Pád totality nám přinesl víc než zboží. Naučil nás, že svoboda není plný košík, ale schopnost obstát, když se regály vyprázdní. A přesto, když si ráno dám kávu, pořád ve mně něco tiše říká, že to všechno stálo za to.
