Článek
Londýn
Londýn. 2009. Třináct bezdomovců, kteří jsou na ulici dlouhé desítky let. Vše stojí 400 000 liber ročně, 12 milionů korun – jedná se o sociální pracovníky, zdravotní péči, policejní služby atd. Žili v centru města, mezi mrakodrapy, dá se hrubě říct, že překáželi, tlak na sociální služby byl enormní. Právě proto se sociální služby rozhodly pro radikální a neobvyklé řešení – prostě dát bezdomovců peníze. Každému tři tisíce liber na rok, bez podmínek.
Každý z bezdomovců měl jiné představy a jiné potřeby. V průměru ale utratili 800 liber ročně. Dva roky po začátku experimentu bylo devět z třinácti bezdomovců z ulice, měli bydlení, starali se o sebe, opět se setkávali s rodinou, navštěvovali kurzy. Dostali se z nejhoršího.
Kolik to stálo, jaké byly výdaje? Reálná pomoc stála 50 000 liber. Oproti 400 000 librám, které „udržovaly“ bezdomovce na ulici. Problém byl nejen vyřešen, ale bylo to zvládnuto i s výrazným ušetřením.
Funguje to i v chudých částech světa?
Přesuňme se do rozvojového světa. Změní se něco? Bernard Omondi vydělával dva dolary denně. Ale poté dostal od organizace GiveDirectly 500 dolarů na ruku a dokázal svůj denní příjem až ztrojnásobit. Koupil si starší motocykl a začal dělat taxikáře.
Když na univerzitě MIT dali dohromady data a spočítali si, co vše dokáže GiveDirectly vykonat, Google poslal okamžitě 2,5 miliónů dolarů. 500 dolarů od GiveDirectly podporuje dlouhodobý růst příjmů, zvyšuje počet majitelů domů a snižuje počet dní, kdy děti hladoví.
V Ugandě se vláda rozhodla dát 400 dolarů dvanácti tisícům mladým lidem. Jedinou podmínkou bylo představení byznys plánu. Za pět let si vláda vyhodnotila výsledky a byla spokojená – lidé se vzdělávali, začali podnikat, jejich příjmy se zvýšily o 50 procent.
Mezi další efekty patřilo například snižování kriminality, protože zločiny páchají chudí lidé hlavně kvůli tomu, že nemají peníze. Pokud mají peníze, proč by kradli?
Jelikož výsledky budily a budí překvapení, v Libérii se dokonce výzkumníci rozhodli najít skupinu lidí se skutečně vážnými problémy a na kraji společnosti (narkomany, alkoholiky, kriminálníky). Za tři roky experiment skončil dalším překvapením, protože peníze se utratili za oblečení, léky, podnikání.
Jedná se o experiment, který má prakticky univerzální výsledky. Experimenty s různými podmínkami (především částky), v různých zemích, ale vždy s podobnými výsledky. Pokud lidé dostanou peníze bez podmínek, má většina sklon pracovat tvrději.
Kalifornie a současnost – kolik utratí lidé bez domova za drogy?
Podobný experiment probíhá právě teď v Los Angeles. Vybráno bylo 100 bezdomovců, kteří dostávají 750 dolarů měsíčně, nikdo se nebude ptát na detailní otázky a neexistují žádné podmínky. Jen vyplnění dotazníků, za co jsou peníze utráceny. Co se stane? Už po půl roce se autoři studie rozhodli zveřejnit výsledky. Lidé utratili 36,6 % obdržených peněz za jídlo, 19,5 % za ubytování, 12,7 % za dopravu atd. 13,6 % peněz zůstalo bez škatulky. 2 % šly na alkohol a cigarety. Velmi se zvýšila šance, že nebudou bez přístřeší, neznamená to, že by si našli ubytování, to není reálné v Los Angeles s tak malou částkou, ale když příbuzní či přátelé viděli, že daný člověk je schopný se o sebe postarat a alespoň částečně pokrýt náklady, pomohli a člověka dočasně ubytovali.
Zdroje:
BREGMAN, Rutger. Utopie pro realisty: nepodmíněný příjem, otevřené hranice, 15 hodin práce týdně. Přeložil Tomáš JENÍK. Universum (Knižní klub). Praha: Knižní klub, 2017. ISBN 978-80-242-5915-4.
SMITH, Doug, $750 a month, no questions asked, improved the lives of homeless people. Los Angeles Times, online, citováno 26.12.2023; k dispozici zde: https://www.latimes.com/california/story/2023-12-19/750-a-month-no-questions-asked-improved-the-lives-of-homeless-people
