Článek
Úvod
I když byla ženská rozkoš ve stínu rozkoše mužské, objevovaly se snahy klitorisu porozumět, vždy se snažil muž a vždy se zapomněl zeptat ženy. A jelikož muži nikdy nedokázali pochopit účel klitorisu, snažili se ho za každou cenu „opravit“. Můžeme nadávat na praktiky některých států v Africe, Asii nebo Blízkém východě, pravdou ale stále zůstane to, že to byla Evropa, která se dlouhodobě věnovala řezání klitorisu a podobným praktikám.
Antický svět
Byl to Strabón, řecký historik, zeměpisec a filosof žijící v prvním století před naším letopočtem, u kterého se objevuje první zmínka o ženské obřízce v dějinách. Tvrdil, že „Egypťané dávají obřezávat každé dítě mužského pohlaví a vyřezávat každé ženského pohlaví“.
Galén, nejvlivnější z řeckých lékařů, se asi jako první klitorisem skutečně zabýval. Došel k tvrzení, že účelem klitorisu je přinášet teplo ženských pohlavním orgánům. Pro tehdejší přesvědčení, podle kterého jsou muži ti chladní a ženy horké, to dávalo smysl. Stejný názor sdílel Sórános, další vlivný lékař a gynekolog. Sórános napsal na téma dokonce čtyři knihy, v kterých poskytuje velmi přesně anatomii pohlavních orgánů, ale v případě klitorisu byl vedle. Poprvé se u něj objevuje téma, které se potáhne jako červená nit dějinami dalších stovky let. Tímto tématem byl nadměrně velký klitoris, který podle Sórana způsobuje větší touhu po sexuálním styku, což je v pořádku u mužů, ale v žádném případě ne u žen. Proto Sórános doporučuje použít kleště, chytit klitoris a jeho špičku uříznout.
Sóránovo dílo bylo velmi vlivné, proto se tato praktika začala šířit po celém středomořském světě a zvětšený klitoris byl brán jako znetvoření a zdroj hanby, který je potřeba odstranit. Rovnice nadměrně velký klitoris rovná se zvýšená touha po sexu platila až do 20. století.
Věnovat se klitorisu v rámci sexu bylo považováno za nechutné, obscénní a odpudivé morální selhání. Pokud to někdo v antice vůbec zmiňuje, tak jako něco, čemu se věnují pouze homosexuální ženy a muži slaboši, kteří nemají erekci. I slavní řečtí divadelní autoři si z toho buď dělali srandu, nebo se nad takovou praktikou pohoršovali.
V Římě se dokonce slovo pro klitoris považovalo za extrémně urážlivé a bylo ho možné najít jen na zdech ve špatných částech měst. A i tam pouze jako urážku. Tady může být užitečné zmínit, že slovo „klitoris“ se začalo používat až v 16. století, do té doby se používaly termíny jiné, především „nymfa“.
Středověké temno a arabský svět
Ale není bez zajímavosti, že antický Řím a Řecko se o klitoris alespoň zajímali, řešili ho, snažili se přicházet s novými pohledy a posouvat se. Ve středověku nenastal žádný posun a středověký pohled na klitoris se dá shrnout následujícím způsobem: „pokud je to velký, je to špatný a líbí se to lesbám“. Stejně na tom byl středověký arabský svět, který byl v té době na vyšší úrovni než evropský - klitoris opět způsoboval ženskou homosexualitu, promiskuitu a proto ho bylo nutné odstranit.
Abulcasis, často označován za „otce chirurgie“, se vyjadřoval následovně: „Klitoris může dorůst rozměrů větších, než je v řádu přírody, takže nabude hrůzného znetvořeného vzhledu; u některých žen se vztyčuje jako mužský orgán a domáhá se styku…Toto je třeba rovněž odříznout.“
Avicenna, další velká postava středověkého arabského světa, trval na tom, že ženy mají velký klitoris, aby mohly mít sex se ženou tak, jako má sex muž se ženou. Progresem ale bylo, že už bral klitoris jako zdroj ženského potěšení.
Klitoris na vědeckém vzestupu
Trochu komicky tak působí dva renesanční pánové, Realdo Colombo a Gabriele Falloppio, kteří tvrdili, že klitoris objevili na konci 16. století. Posun tu ale přece jen byl, oba uznali, že klitoris je orgán. A nechtěli nic řezat. A Falloppio psal o klitorisu jako o „hlavním sídle ženské rozkoše ze styku“.
Stále ale přetrvával stejný pohled na zvětšené klitorisy. Na klitorisu bylo občas objeveno něco, co se nazývalo „čarodějnická bradavka“. Následovalo upálení. Velký klitoris dokonce pronikl i do pornografie 18. století.
V 19. století Alexander Parent, francouzský lékař, studoval pět tisíc pařížských prostitutek a ke svému velkému překvapení zjistil, že prostitutky a jejich genitálie se neliší od „počestných vdaných žen“. Dokonce ani klitoris nemají zvětšený. Trvalo to 2000 let, než někdo tento mýtus vyvrátil.
Stále však existovalo něco jako „armáda za boj proti klitorisu“. Například Isaac Baker Brown, Brit, velmi uznávaný lékař, který držel všechny možné pocty, tituly, člen Královské lékařské koleje a předseda všech londýnských lékařů. Brown ve své knize popisoval své úspěšné operace, při kterých odstraňoval ženám klitoris. Léčil tím vše – epilepsii, neplodnost, nepříčetnost, slepotu, šílenství. Věda už ale pokročila a touto knihou Brownova kariéra skončila, všechny tituly a pocty mu byly sebrány. Doba se vážně změnila a Brown se už nikdy nevzpamatoval. „Patrně coby jediný muž v dějinách, který kdy litoval, že úspěšně našel klitoris.“
Freud
Freud orgasmy rozdělil na vaginální a klitorální, přičemž ty druhé označil za špatné a ženy, které nedosahují vaginálního orgasmu, označil za sexuálně nezdravé. Freud sice neřezal klitorisy, ale jelikož měl velký vliv, napáchal velkou škodu. Ženy z vyšší společnosti, které znaly Freudovy teorie a zároveň nedosahovaly vaginálního orgasmu, braly samy sebe jako selhání v sexu. I v druhé polovině 20. století byly ženy, které dosahovaly orgasmu „jen“ přes klitoris, brány lékaři jako frigidní.
Současnost
Až v roce 2009 Pierre Foldes a Odile Buisson dokázali vytvořit 3D model a zjistit, že všechny orgasmy jsou klitorální, protože při vzrušení se klitoris zvětšuje natolik, že se dotýká i stěny vaginy. Dnes už tak víme, že klitoris má 800 nervových zakončení a jako jediný orgán v lidském těle nemá žádný jiný účel než působit rozkoš.
Zdroj:
LISTER, Kate. Podivuhodná historie sexu. Přeložil Petra DIESTLEROVÁ. V Praze: Paseka, 2022. ISBN 978-80-7637-287-0.
