Článek
Její rodina byla vlivná, otec byl profesor se šlechtickým titulem, proto bylo malé Dorothy umožněno získat kvalitní domácí vzdělání. Přesto její cesta nebyla jednoduchá, především kvůli společenským stereotypům a oficiální segregaci žen a mužů v britské společnosti.
Studium
V roce 1913 byla první ženou, která získala titul z historie na University of Cambridge. Později, po první světové válce, získala titul i z druhé slavné britské univerzity, tentokrát doktorát z archeologie a antropologie na University of Oxford. Tato prvenství jí nestačila. Chtěla do terénu, stát se skutečnou archeoložkou. Problémem pro její zamýšlenou kariéru ale byl pohled většinové společnosti, podle kterého jako žena není stavěna na archeologickou práci v terénu. Nikdo ji nechtěl pověřit skutečně důležitým úkolem. Garrod nevystupovala jako feministka, ani nemusela, aby věděla, že dokáže pracovat v nekomfortních podmínkách při vykopávkách stejně jako jakýkoliv muž.
První vykopávky
Pracovním otcem se jí stal archeolog a kněz Henri Breuil, se kterým se znala ze vzájemných studií na Oxfordu a u kterého později dva roky studovala v Paříži. Byl to právě Breuil, který jí svěřil první práci v terénu, první menší vykopávku na Gibraltaru. Zde se jí v letech 1925 až 1926 podařilo zachránit a zrekonstruovat lebku neandertálce, která se později proslavila jako lebka dítěte z Ďáblovy věže. Tím si Garrod získala reputaci a její kvality začaly být brány na vědomí.
Natúfienská kultura
V roce 1928 dostala pozvánku od Americké vysoké školy prehistorických studií a Britské školy vysoké školy antropologie, aby řídila vykopávky v Jeruzalémě. Garrod vytvořila tým složený pouze z žen, ve velké míře dokonce z žen z místních palestinských vesnic. V následujících pěti letech zde vedla dvanáct velkých projektů. Dokonce si pomáhala fotografováním z letadel, což bylo tehdy průkopnické. Právě její tehdejší práce z území dnešního státu Izrael je její přelomová a nejdůležitější práce. Přišla s natúfienskou kulturou, jejíž lidé pravděpodobně jako první začali systematicky experimentovat s polním hospodařením a to ještě před objevením klasického zemědělství, při kterém byli lidé už usazení na jednom místě. Kultura a lidé jsou pojmenováni podle naleziště Vádí an-Natúf, území tehdejšího Britského mandátu Palestina, kde Garrod našla důkazy o starobylé kultuře.
Ze své práce v terénu vydala knihu The Stone Age of Mount Carmel, ve spolupráci s další archeoložkou Dorothy Bate. Jejich práce byla přelomová, protože na některých místech se povedlo zmapovat záznam jednoho konkrétního místa za období půl miliónů let, pokrývala tak období jak neandrtálců, tak i Homo Sapiens. V knize poprvé padl názor, že tu žila svébytná kultura a že právě tady vzniklo zemědělství. Z této práce se vychází dodneška.
Mimochodem, Natúfeniové byli možná i první lidé, kteří pili alkohol. Z mikroskopických částí hmoždířů a paliček vyplynulo, že se používaly mimo jiné i k fermentaci a vaření piva.
Epilog
Dorothy Garrod řídila i další vykopávky, například v na území Kurdistánu (1928), Bulharska (1938) a Libanonu (1958 – 1964).
Od roku 1939 do roku 1952 učila jako profesorka na Cambridgi. Po roce 1948 se stala první ženou s plnohodnotnou profesurou. Do té doby sice na univerzitě učila, ale některých podstatných událostí se jako žena nemohla účastnit (například nemohla promlouvat či hlasovat o věcech, které se týkaly chodu univerzity).
Zemřela v roce 1968.
Zdroje:
SUZMAN, James. Práce: dějiny toho, jak trávíme čas. Brno: Host, 2021. ISBN 9788027508044.
