Článek
Úvod
Zájem se v dějinách vždy týkal pouze panenství, nikoliv panictví. Ženy byly za ztrátu panenství mimo manželství trestány a to hned několika různými způsoby – vyděděním, vězením, pokutami, bičováním, mrzačením, ale i popravami. Zatímco o ztrátě panictví se v posledních desetiletích točí komedie…
I jazyk je zde zvláštní, protože rozhodně není neutrální. Pokud žena ztrácí panenství, naznačuje se tím, že už není plně žena, něco jí chybí. Jako kdyby ženy měly něco hmatatelného, co předtím měly a teď už nemají.
Kdysi dávno ve starověku…
Veškeré dějiny pochopitelně začínají v antice. Zde začíná zájem o panenství. Ale starověk popírá existenci něčeho, co se mylně označuje jako „panenská blána“. Krvácení po prvním sexu chápali starověcí lékaři jako důsledek právě prožitého traumatu.
Nejslavnější panny starověku byly vestálky, kněžky Vesty, bohyně krbu a rodiny. Byly vybírány v mladém věku a musely třicet let života zasvětit uctívání a čistotě chrámu své bohyně, zároveň sloužily i Římu a jeho občanům. Za „nečistotu“, tedy za ztrátu panenství, byl trest smrti. Panenství se ověřovalo… modlitbami. Pokud byla vestálka obviněna z nečistoty, ztráty panenství, musela vykonat zázrak, aby dokázala svou čistotu. Z historických pramenů lze zjistit, že Tuccia, jedna z obviněných vestálek, dokázala přenést vodu z Tibery do chrámu v cedníku. Cedník se od té doby stal symbolem panenství.
Středověk: moč a objev panenské blány
Středověk přešel k testování panenství přes lahvičku moči. Soudilo se, že moč panen je průzračná, čistá, bílá. „Nečisté ženy“ mají mít zkalenou moč, protože mají „narušenou kůži“ a mužské sperma se objevuje na dně. Vilém ze Saliceta tvrdil, že „panna močí s jemnějším sykotem“ a „trvá to déle než u malého chlapce“.
V roce 1498 italský lékař Michael Savonarola poprvé použil termín hymen, „panenská blána“. Zde pro vysvětlení dodejme, že „panenská blána“, hymen, je pružná tkáň ve vagině, může mít různé tvary a tloušťku, někdy při protržení krvácí, někdy ne, ale nikdy nepraskne.
A právě v této době, na přelomu středověku a renesance, se nejoblíbenějším testem stalo testování panenské blány a zjišťování přítomnosti krve po prvním manželském sexu. Prostěradlo se stalo důkazem, že nová manželka byla před sňatkem „poctivá a čistá“, tedy neměla nemanželský sex. I dnes tento zvyk v některých místech stále přetrvává, i když je to samozřejmě velmi vzácné.
Dokonce se říká, že i Kateřina Aragonská, první manželka Jindřicha VIII., donesla po svatební noci zakrvácené prostěradlo. Při takovém testu mohlo především ve vyšší společnosti jít o hodně, proto vznikaly i knihy, které radily, jak při tomto testu podvádět. Třeba nasadit si den před sňatkem na stydké pysky pijavici, na místě se následně měl vytvořit stroupek, který se při sexu zničil, a proto začala téct krev.
Prostitutky a jejich triky
V novověku se z panenství stal mimo jiné i cenný artikl, který dokázaly prostitutky zpeněžit – panenství bylo totiž dražší a některé prostitutky ho dokázaly prodat klidně stokrát. Nejběžnějším trikem byl sex během menstruace. Ale používaly i různé měchýře naplněné zvířecí krví strčené do pochvy.
Mýtus a realita
Mýtus prvního sexu a krvácení přetrvával a pravděpodobně i dnes přetrvává, ale vždy se zároveň objevovaly hlasy, které tvrdily, že se jedná o hloupost. Už Ambroise Paré v roce 1573 tvrdil, že porušení panenské blány není důkazem počestnosti ženy, a dokonce tvrdil, že nic jako panenská blána neexistuje.
V 19. století tyto hlasy výrazně zesilnily a tvrdily, že se jedná o mýtus a test panenskou blánou je nespolehlivý. Dnes, i když se testy stále provádějí, neexistuje způsob, jak zjistit, jestli někdo byl sexuálně aktivní. Pokud někde podobné testy probíhají, je to samozřejmě problém, protože už jen to, že se to zjišťuje, je diskriminační.
„Zkouška panenství, rovněž známá jako zkouška dvěma prsty, test panenské blány nebo vyšetření per vaginam, není užitečným klinickým nástrojem a pro vyšetřovanou osobu může mít ničivé tělesné, psychologické a společenské důsledky. Z hlediska lidských práv jsou zkoušky panenství druhem diskriminace na základě pohlaví, jakož i porušením základních práv, a pokud k nim dochází bez souhlasu, i typem sexuálního násilí.“
Epilog
Světová zdravotnická organizace uvádí, že na světě je dnes 200 miliónů dívek, které prošly genitální mutilací, ženskou obřízkou, z velké části proto, aby si uchovaly panenství do sňatku.
Zdroj:
LISTER, Kate. Podivuhodná historie sexu. Přeložil Petra DIESTLEROVÁ. V Praze: Paseka, 2022. ISBN 978-80-7637-287-0.
