Článek
16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze upálil Jan Palach. Svým činem reagoval na ztrátu svobod a pasivitu československé společnosti. O tři dny později Jan Palach svým zraněním podlehl.
Reakce v Itálii
Ještě na konci ledna 1969 byla římskými novinami Il Tempo spuštěna kampaň, jejímž cílem bylo vybrat peníze na stavbu památníku Jana Palacha. Kampaň byla úspěšná a socha byla za rok odhalena. Proslov přímo na místě měl starosta Říma a člen parlamentu Clelio Darida, který byl i přímo na pohřbu Jana Palacha jako vedoucí italské delegace. Místo umístění sochy bylo přejmenováno na náměstí Jana Palacha. Socha je prací italského sochaře Vittorio di Colbertalda.
Palachovo jméno nese například i studentská kolej univerzity v Benátkách, studentská organizace univerzity v Cagliari, přes Schody Jana Palacha se dostanete na univerzitu v Terstu. Několik italských písní je věnováno Janu Palachovi.
Když fotbalová Slavia hostila AS Řím, italští fanoušci si udělali zastávku, aby uctili Jana Palacha na Václavském náměstí. Učinili tak i někteří italští politici během svých politických návštěv Prahy.
Proč dodnes žije obraz Jana Palacha zrovna v Itálii?
Italská pravice a Palach
Palacha začala krajně pravicová scéna v Itálii uctívat prakticky okamžité po jeho sebeupálení. Začal pro ně představovat symbol pro nezávislost, pro národní suverenitu. Takovéto zkreslení je typické pro poválečný vývoj krajní pravice všude po světě, jejich politikou se stalo přivlastňovat si symboly, které jim nepatří. „Fašisti si pro sebe vytváří podmínky, aby byli vnímání jako „dobří fašisté“ tím, že si přivlastní symboly, postavy a témata od levice,“ napsal italský novinář Berizzi.
Václav Bělohradský, český filosof a sociolog žijící dlouhodobě v Itálii, a který na začátku 70. let studoval na univerzitě v Janově, se vyjádřil tak, že italská levice nebyla schopná Palachův akt přijmout, protože stáli o dialog s Rusy a Palachův čin je jednoznačné ukončení snahy o dialog. Stejně tak Palachův čin jednoznačně zamítá jakoukoliv formu kolaborace. Pro další část italské veřejnosti, pro katolíky, je nepřijatelný samotný akt sepeupálení, to podle nich není legitimní forma odporu. Ale pro krajní pravici to byl a je čin nejen přijatelný, ale dokonce něco, co dokázali ocenit. Tehdejší krajní pravice nechtěla dialog, diskusi, demokracii a pragmatickou politiku. Chtěla boj. Přesně tak radikální čin jako ten Palachův pro ně představoval úctyhodný a ideální čin.
Podle Bělohradského hrála svou roli i válka ve Vietnamu. Italská levice proti válce protestovala, protestovala i proti kapitalismu. Sebeupálením protestovali proti válce i mniši v jihovýchodní Asii. A tak když stejný čin provedl někdo na protest proti komunistům, krajní pravici se to hodilo. Jestliže italská levice protestovala proti hroznému americkému imperialismu, najednou nevěděli, jak mají reagovat, když někdo stejným způsobem protestuje proti sovětskému imperialismu. Pro levici byla logika činu nepochopitelná, sebeupálení chápali jako něco z podstaty protiamerického. Naopak pro logiku krajní pravice to bylo důležité – jak levice vnímala Spojené státy, tak Čechoslováci podle nich vnímali Sovětský svaz.
Verona a výročí padesáti let
Velké pozdvižení se odehrávalo v roce 2019, kdy uplynulo padesát let od smrti Palacha. Ve Veroně, prakticky hlavním městě (neo)fašistů, se měl odehrát koncert připomínající Jana Palacha. Město, provincie i soukromníci akce oficiální podpořili a zafinancovali. Problémem bylo, že na koncertě vystupovaly jen kapely z krajně pravicové scény. Na situaci upozornili italští studenti, vydali prohlášení, i české velvyslanectví se snažilo zabránit užívání jména Jana Palacah krajně pravicovou scénou při akci. V reakci na kontroverzi stáhli svou podporu podnikatelé, ale město i provincie peníze organizátorům nechali. Koncert se ale nakonec uskutečnil v malé vesnici patnáct kilometrů od Verony. Na akci přišlo 400 hostů.
Závěr
Zatímco na české politické scéně si obvykle Palacha připomínají pravice, levice i strany středové, tak naopak pro kraj politického spektra není téma Palachova činu důležité.
Krajní pravice v Evropě ale ve své snaze udělat ze sebe část politického mainstreamu zahazuje své tradiční idoly, které jsou pro společnost nepřijatelné, a nahrazuje je známými a přijatelnějšími osobami, s kterými sama sebe spojuje.
Prakticky to bylo vidět v roce 2023, kdy Ignazio La Russa, krajně pravicový politik a šéf italského Senátu, majitel bust Benita Mussoliniho, raději odletěl na den osvobození od Mussoliniho do Prahy, kde uctil památku Palacha a navštívil Terezín. Politikům krajní pravice v Itálii dlouhodobě nevyhovuje právě den osvobození, těm méně významným osobnostem stačí skrýt se doma, ale jako vrcholní představitelé státu už to dělat nemohou. Mussolini byl tak v tomto případě ukázkově nahrazen Palachem.
Zdroje:
Bikár, František, Czech Embassy in Italy trying to prevent neo-Fascist co-optation of Czechoslovak historical figure Jan Palach there. Romea.cz - Everything About Roma in One Place. Citováno 23. 01. 2025. Dostupné z: https://romea.cz/en/world/czech-embassy-in-italy-trying-to-prevent-neo-fascist-co-optation-of-czechoslovak-historical-figure-jan-palach-there
Far-Right Head of Italy’s Senate to Honor Jan Palach, Despite Criticism. Prague Morning. Citováno 22. 01. 2025. Dostupné z: https://praguemorning.cz/far-right-head-of-italys-senate-to-honor-jan-palach-despite-criticism/
