Článek
Co vůbec znamená slovo „mafie“? Za prvé je to přístup ke státu a zákonům. Členy mafie nezajímal stát a jeho zákony, nerespektovali je, nic pro ně neznamenaly. Člen mafie, mafioso, si získal na svou stranu lidi tím, že dokázal řešit problémy, čímž si získal reputaci důležitého člověka. Není vázán zákony státu, ale naopak omertou, kodexem, jehož hlavní zásadou je nespolupracovat se státem, nesdílet informace. „Mafie“ tak má význam i jako pravidla chování, kodex, který se vyvinul ve společnosti, v které není zajištěn pořádek, protože stát tam často nedosáhne, nebo tam ani dosáhnout nechce. Zkrátka stát není schopen prosadit efektivní politiku, správu veřejných věcí. Občané vnímají stát a jeho orgány jako nepřítele a to nevyhnutelně vedlo právě ke vzniku náhradní moci a její podpoře.
Na řadu pak přichází patronát jako systém správy veřejných věcí. Jedná se o systém, kdy soukromý „boss“ má své vazaly a celou vlivovou síť, která je pod jeho ochranou. To je typické právě pro Sicílii v 19. století, kde chyběla jakákoliv státní moc, a proto převahovalo patronství.
V textu rozlišuji „mafii“ obecně a „Mafii“ jako konkrétní příklad hnutí na ostrově Sicílie.
Znaky mafie
Mafie měla některé specifické rysy. Nejednalo se o hnutí, které by mělo cíle a plány, šlo mnohem více o situaci na konkrétním místě v konkrétní dobu, což následně formovalo, jak bude mafie vypadat. Automaticky tak mafie neznamená žádnou ideologii či obsah, ani není typická pro žádnou třídu. Například v Kalábrii šlo o sociální protest chudých, na Sicílii šlo mnohem více o ambice střední vrstvy a v Americe šlo čistě o zločin. Prakticky vždy šlo o to, že byl ohrožen způsob života, který byl místními vnímán jako tradiční, nebo byla ohrožena konkrétní společenská třída.
Mezi další klasický znak patří, že mafie nebyla tak organizovaná, jak by se mohlo zdát. Může být centralizována a hierarchizována „na papíře“, ale je to jen výjimečné. Typičtější je, že nad místní úrovní už nic není a neexistuje žádná organizační struktura. A často, jako v případě sicilské Mafie, je i místní organizace velmi primitivní.
Mafie vždy měla rituály. Nejčastější rituál Mafie, který člověk musel splnit, aby se z něj stal mafioso, bylo propíchnutí kandidátova palce a následně pomazání obrazu světce krví z palce. Obraz byl následně spálen. Žádné vraždy a zločiny, do hnutí dostalo kandidáta „jen“ překročení tabu. Existují dokumenty i o dalších přijímacích rituálech, například se střílelo z pistole na sochu Ježíše.
Sicílie, ráj Mafie
Neoficiálním hlavní městem Mafie se stalo Palermo. Zde vznikla nejefektivnější paralelní moc. Rolníci na Sicílii prakticky žili pod dvojí vládou, pod tou oficiální, příliš vzdálenou, a pod Mafií.
Rozvinul se zde jakýsi venkovský kapitalismus, kde členové střední třídy platili za pronájem pozemků, ale zároveň sami dokázali půdu ještě rozparcelovat a se ziskem pronajímat dalším lidem. Tím nahradili vládnoucí, ale vzdálenou elitu. Nově vytvořený systém ovládal místní obyvatele a zajistil stabilitu. Když se objevil problém, majitelé si najali „chlapce“, ozbrojence, kteří problém vyřešili.
Systém se vyvinul tak, že do určité míry vyhovoval všem. Nejslabší se samozřejmě neměli dobře, ale měli jistoty, měli záruky, že míra útlaku nepřekročí určitou hranici a co se domluví, to platí. Pokud se jim nebo jejich (pronajatému) majetku něco stalo, byla zajištěna pomsta. Střední třída získala autoritu a majetek. Nejvyšší třída začala být Mafií chráněna. A všem vrstvám vyhovovalo, že se navzájem chránili proti vnějšímu nepříteli, kterým byla vláda Bourbonů a později vláda z Piemontu. Zároveň lidé vnímali systém „nacionalisticky“ jako sebeprosazení regionu. Pokud tedy byla Mafie chápána jako součást národního spiknutí a zároveň jako systém, ve kterém se nespolupracuje s cizinci, byla extrémně populární. A původně Mafie a Sicílie podporovaly jakoukoliv opozici proti Římu, takže podporovaly i Garibaldiho a jeho revolucionáře. To se změnilo až v polovině 70. let, kdy po sjednocení Itálie začala vládnout levice. Tady začala změna charakteru Mafie. A trochu překvapivě vzestup k velké moci.
Nová Mafie
Částečně šlo o odpor a zklamání z toho, jak dopadla Itálie po sjednocení. Na další úrovni šlo o rozvoj kapitalismu a zároveň vznik nových, modernějších forem protestu v podobě dělnických hnutí, které donutily Mafii změnit se. Starost o rolníky a dělníky převzali socialisté a levicové spolky. Tím Mafie ztratila vliv na rolníky. Jakmile se společnost dostala na další úroveň, Mafie ztrácí moc, kterou měla jen tehdy, když byla společnost zaostalá a bezmocná.
Politický vývoj dal ale jihu nový nástroj – volební hlas v demokratickém systému. Mafie se dostala do vysoké politiky, protože byla schopná za úplatu zajistit jakékoliv vládě vítězství. Jih byl chudý, pro sever to bylo velmi levné. Kandidáti Mafie vyhráli prakticky každé volby a získali většinu hlasů. Bossové na jihu tak začali vděčit za svou moc politice a zároveň politika jejich moc rozšířila a změnila na obchod.
Problémy Mafie
Než toto negramotní lidé z jihu pochopili, než pochopili, že Mafie má nejen příměří s Římem, ale dokonce tiché partnerství, bylo už pozdě. Jsme na přelomu 19. a 20. století a Mafie najednou měla poslance v Římě, kontakty na velké banky a další podniky. Můžeme říct, že se Mafie přizpůsobila, ale také, že se zaprodala a vzdálila se svému původnímu smyslu a především mase obyčejných lidí.
Druhý problém dalšího vývoje byl nově generační spor na několika úrovních. Za prvé uvnitř samotné Mafie mezi staršími a mladými, což způsobilo vnitřní rozdělení. Stejný spor ale existoval i z vnějšího pohledu, starší mafiáni u moci proti mladým mimo Mafii, které trápila vysoká nezaměstnanost. Mladí muži si nedokázali najít práci, ale uživit se museli, proto se o sebe postarali jinak a vrhli se na zločin. Na těchto pozicích ale stojí Mafie a její nejstarší generace, která má všechny kšefty na starosti. Mladí tak přicházejí s konkurenčními gangy, kterým často dokonce pomáhá policie, protože mají stejný cíl - srazit na kolena starou generaci Mafie. Vše způsobovalo velké napětí.
Třetím problémem se stal Mussolini a fašismus. Proč Mussolini zahájil tažení proti Mafii? Mafie byla už součástí systému, spolupracovala se zavedenými stranami, a Mussolini se obával spojení Mafie s Liberály ve volbách. Jakmile fašisté zrušili volby, Mafie byla bez vlivu v Římě a přišla i o peníze. Mafie tak postupně ztrácela vliv, protože lidem byly nabídnuty jiné možnosti. Z Mafie se stala „jen“ nátlaková skupina, v politice se spojili s křesťanskými demokraty, ti měli také dlouhou tradici patronátu.
Přizpůsobení se novým podmínkám
V poválečném období se někteří mafioso s radostí vrhli na mezinárodní obchod, což je další popření původního smyslu Mafie, který spočíval naopak v jednom regionu a nerozšiřování vlivu dále.
S poválečnou pozemkovou reformu přišla šance na přežití, většina prodeje šla přes Mafii, část pozemků získala Mafie pro sebe a opět se jim tak podařilo vytvořit novou střední třídu.
Ekonomický poválečný rozmach a migrace jižanů právě za tímto rozmachem rozšířil Mafii po celé Itálii.
Sicilská Mafie se dokázala několikrát transformovat, vždy s cílem vytvořit v nových podmínkách elity a střední třídu, čímž se postupně odpoutávala od svých původních masových, lidových, venkovských a zemědělských kořenů. Vývoj Mafie mířil směrem od společenského hnutí v lepším případě k politické nátlakové skupině a v horším případě k organizaci specializující se na výběr výpalného.
Zdroj:
HOBSBAWM, E. J. Primitivní rebelové. Přeložil Martin ŠTEFL. Historie (Academia). Praha: Academia, 2023. ISBN 978-80-200-3206-5.
