Článek
Přemýšleli jste někdy nad osudem lidí, kteří se narodili ve střední či východní Evropě kolem roku 1900? Dospívání za první světové války, teoreticky na vrcholu sil v čase druhé světové války, a mezitím nejhorší totalitní režimy a změna hranic a států. Přesně do tohoto schématu zapadá i Witold Pilecki.
Pilecki se narodil v městečku Oloněc, na severu Ruska mezi Ladožským a Oněžským jezerem. Rodina byla do oblasti vyhnána v druhé polovině 19. století, protože Witoldův dědeček byl voják, který se zúčastnil povstání proti carovi.
Na konci první světové války, když Pilecki dospíval, se přidal do vojenských organizací. Se vznikem Polska po první světové válce se dostal do profesionální armády. Bojoval proti Rusku v bitvě o Varšavu. Po této vítězné válce se vrátil na střední školu, odmaturoval a následně se vrátil do armády. Neustále se vzdělával a povyšoval v armádě. V třicátých letech se z něj stal farmář, jen aby v srpnu 1939, týden před začátkem druhé světové války, byl znovu mobilizován. Bylo mu 38 let.
Druhá světová válka
Prvního září 1939 začala druhá světová válka německým útokem na Polsko. Polsko se bránilo a Pilecki měl na starosti četu, která vydržela bojovat čtrnáct dní, jak nejdéle mohla, až do úplného rozpadnutí. Četa zničila Němcům sedm tanků a dvě letadla. Ale po skutečné „dýce do zad“ v podobě útoku Sovětského svazu z východu byla armáda rozpuštěna. Pileckému se podařilo vrátit do Varšavy, na rozdíl od větší části polské armády, která se vzdala a padla do zajetí.
Pilecki byl následně jedním ze zakladatelů tajné polské armády, jejímž úkolem byly partyzánské útoky na německou okupační armádu. Během organizování tajné armády, shánění zbraní a dalších logistických úkolů, se v mysli Pileckého objevuje Osvětimi. Zatím tajemný tábor, nikdo nemá tušení, co se za zdmi tábora děje, ale Pilecki ví, že tam jsou odváženi polští vojáci. Podstatné je, že v této době, na přelomu let 1939 a 1940, ještě nebylo rozhodnuto o tzv. konečném řešení židovském otázky. Osvětim zatím není tábor pro židy, ale pro Poláky.
Pilecki se rozhodl, že se nechá zavřít do Osvětimi, aby zjistil, co přesně se v táboře děje. Je to jediný člověk, který do Osvětimi nastoupil dobrovolně.
Osvětim
Witold Pilecki se zapsal do dějin především tím, že jako první poskytl svědectví o nacistických činech v Osvětimi.
Aby se dostal do Osvětimi, nejdřív si zajistil falešné dokumenty. Pak, když věděl, že probíhá razie, došel na konkrétní místo zátahu ve Varšavě a nechal se zatknout gestapem. Po dvoudenním mučení byl skutečně převezen do Osvětimi. Pilecki byl vězněm číslo 4859.
Po příjezdu do Osvětimi musel do umývárny, kde mu byly odebrány všechny osobní věci a byl ostříhán. Dostal oblečení pro vězně a byl přidělen do bloku. A okamžitě byl udeřen a ztratil dva zuby.
Aby získal informace o dění v Osvětimi, nemusel složitě pátrat, násilí bylo okamžitě přímo před ním. Ve své zprávě popsal chování dozorců k vězňům: „Bili je do hlavy a ty, co leželi na zemi, kopali do ledvin a jiných citlivých míst. V botách jim dupali na hrudník i na břicho a s děsivým nadšením rozsévali smrt.“
Pilecki vstával ve 4:20 v létě, v 5:20 v zimě. Následovalo dvanáct hodin práce, o čemž ale Pilecki psal jako o dvanáctihodinovém mučení z rukou dozorců. O veliteli bloku Pilecki vypověděl, že „pravidelně zbil, mučil a zabil několik lidí denně“.
Po směně vězni často ještě museli cvičit, dozorci je přinutili. Pilecki popsal, že zvlášť oblíbená praktika bylo nařízení plavat stylem prsa, avšak bez bazénu a vody. Na štěrku.
Pileckého úkol nebyl jen sběr informací v táboře, klíčové bylo dostat informace i ven z tábora. Informace posílal například na malých papírcích, které zašíval do oblečení propuštěných vězňů. Ale hlavním způsobem, jak dostat informace ven, se stala vysílačka, kterou Pilecki dokázal sestrojit. Propašování součástek do tábora zabralo sedm měsíců. V dalších měsících dokázal Pilecki dostat ven z tábora informace o plynových komorách, nucené sterilizaci a experimentech na lidech.
Pilecki si zapisoval veškeré zacházení s vězni, které považoval za nehumánní, vše v čase, kdy sám pracoval na krematorium, o čemž si uvědomoval, že si ho staví sám pro sebe. Pileckého svědectví je výjimečné v tom, že byl u „před“ a „po“, byl u přerodu tábora z pouhého vězení pro zajatce v továrnu na průmyslové zabíjení.
Pryč z tábora
Kromě výše popsané činnosti, sběru a šíření informací, měl ještě Pilecki za úkol připravit vězně v Osvětimi na případný boj, kdyby se spojenci rozhodli na Osvětim zaútočit. Útok spojenců na Osvětim Pilecki vyhodnotil jako nejlepší možnost pro útok vězňů. A proto museli být připraveni. Organizaci pojmenoval Zwiazek Organizacji Wojskowej (Svaz vojenské organizace), zkráceně ZOW. Hlavním cílem organizace byla distribuce jídla a oblečení. Činnost ZOW ale byla odhalena gestapem a účastníci tohoto odboje zabíjení. Smyčka se stahovala a Pilecki věděl, že míří k němu, bude další na řadě. Cítil, že je blízko odhalení. Proto na podzim 1942 vyhodnotil situaci jako moc riskantní a vysílačku rozebral.
Witold Pilecku utekl z Osvětimi během jara 1943. 26. dubna, kdy měl směnu v pekárně za plotem tábora, s dalšími dvěma vězni přemohli strážce a vydali se za svobodou. Pilecki strávil v Osvětimi dva a půl roku.
Přes město Osvětim se dostal k polské Zemské armádě a teprve za čtyři měsíce se dostal do Varšavy, kde sepsal svou zprávu. Ve své zprávě odhadl počet zavražděných na dva milióny. Svými čísly chtěl vyzvat Spojence k útoku na Osvětim. Spojenci ale nebrali jeho čísla vážně a nic neudělali. Čísla považovali za přehnaná. Domácí odbojové hnutí chtělo tábor osvobodit, ale spojenci ze západu ani východu neměli zájem a odbojáři uznali, že samostatně na to nemají sílu.
Po Osvětimi
Po útěku z Osvětimi se Pilecki zúčastnil Varšavského povstání, z počátku anonymně, chtěl skrýt svou vysokou hodnost, ale poté, co byli všichni důstojníci zabiti, se ujal vedení. Byl zajat a válku dožil v německém zajateckém táboře.
Po druhé světové válce byla v Polsku, stejně jako v celé východní Evropě, nejasná a chaotická situace. Nacisté sice byli poraženi, ale byli tu ještě komunisté, jejichž záměry nebyly všem zřejmé. Pilecki nakonec začal pracovat jako agent pro polskou exilovou vládu, jeho cílem bylo shromažďovat informace o sovětských zločinech. Pilecki byl ale odhalen, chycen a obžalován z mnoha zločinů. Ve vazbě byl příšerně mučen, avšak nic neprozradil. U soudu se k většině činů přiznal (sběr informací, špionáž), odmítl však snahu o převrat. Pilecki byl v roce 1948 popraven Stalinovým režimem, ještě před popravou stihl své manželce sdělit, že Osvětim byla ve srovnání s komunisty jen drobnost.
Witold Pilecki na lavici obžalovaných.
Jméno Pilecki bylo následně v Polsku zakázané a informace o něm zmizeli z veřejného prostoru. Svou slávu a status hrdiny znovuzískal až po pádu Sovětského svazu. Ostatky nebyly nikdy nalezeny.
Pro veřejnost byla Pileckého zpráva z Osvětimi vydána až v roce 2000, v angličtině až roku 2012.
Zdroje:
MILTON, Giles. Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci. Přeložil Jan KOZÁK. V Brně: Jota, 2017. ISBN 978-80-7565-110-5.
