Článek
Úvod
Krajní pravice se v současnosti může zdát neexistující, protože nám tu, na rozdíl od devadesátých let, nepochodují po ulicích (neo)nacisté a nevidíme výrazné výstřelky vyholených hajlujících mužů. Zdánlivě tak může být těžké určit, co vlastně krajní pravice je, jaké hodnoty představuje. Přesto krajní pravice získává víc a víc popularity a moci, protože se přizpůsobila a změnila hodnoty.
Změna „značky“
Klasickou krajní pravici dlouho představovaly hodnoty extrémního nacionalismu, rasismu a antisemitismu. Antisemitismus byl po druhé světové válce ve většinové společnosti tabu a otevřený rasismus taky přestal být v „módě“. Staré prostředky a modely fungování nefungovaly. Nastal čas přijmout novou tvář.
Krajní pravice dlouhodobě zkoušela a zkouší různé varianty, jak posílit. Pravidelně po celém světě zkouší „rebrand“, změnu hodnot, a jakmile se v jakékoliv zemi něco uchytí, okamžitě to vyzkouší i další skupiny krajní pravice v dalších zemí.
11. září 2001
Klíčovým okamžikem pro změnu krajní pravice byl rok 2001, kdy členové islamistické organizace Al-Kaida zaútočili na Spojené státy americké.
Pravici se převrátil „život“. Klasická extrémní pravice umírala, ale 11. září umožnilo krajní pravici změnit nepřítele. Novým nepřítelem se stal islám. A to je podstatná změna, krajní pravice od té doby může paradoxně říkat, že není krajní pravicí, protože už není antisemitská, naopak podporuje židy a stát Izrael, protože mají společného nepřítele – islám. Krajní pravice se tak zbavila špatné sebeprezentace a nasadila masku, která byla pro část společnosti přijatelnější. A za posledních dvacet let se stala přijatelnější pro další masy lidí.
Nová krajní pravice tak dokonce může říkat, že není rasistická, protože tradiční rasismus byl nahrazen nenávistí k islámu a islám není rasa.
Extrémní pravice politickým mainstreamem
Dalšími klíčovými body v nedávných dějinách byly hospodářská krize (2008 a roky následující) a migrační vlna (především 2015 a 2016). Objevil se faktor strachu.
Pomalu a postupně přišla změna, která se uchytila. Pravice chytala metodou pokusu a omylu trendy, zkoušela neustálé nové věci, které jsou přenositelné z jednoho státu na stát druhý. Hlavně rychle a s použitím sociálních sítí.
Krajní pravice může tvrdit, že není rasistická a antisemitská, ale pouze euroskeptická (což je pochopitelně naprosto legitimní názor) a snaží se dělat takovou politikou, kterou chtějí lidé, protože všichni se bojí islámu, který ohrožuje naší civilizaci. A tak se krajní pravice stala politickým mainstreamem. Stačilo využívat vždy aktuální strach lidí.
Krajní pravice dokonce volá po přímé demokracii, čímž budí pochopitelně zdání, že se jedná o demokratické hnutí. Je ale rozdíl mezi přímou demokracií a republikou. Demokracie je zjednodušeně „jen“ volba zastupitelů, republika, to jsou instituce, které se navzájem kontrolují. A krajní pravice chce přes demokracii zničit instituce, což nakonec povede i ke zničení demokracie. Bez institucí nebude ani demokracie.
Závěr
„Problémem“ je, že pro lidi je proměna a vzestup krajní pravice vlastně v pořádku, lidé mají obavy, bojí se o sebe a svou budoucnost, jejich hlasy nejsou slyšet, elita se jim nevěnuje, a tak přišel někdo, kdo nabízí jednoduchý pohled na věc – „nebudou Arabové, nebudou problémy a vy se budete mít líp“.
Naše společnost byla od devadesátých let bez velkého konfliktu a problémů, zároveň se přehlížely problémy nevzdělaných lidí, jejich socioekonomický status a strach. A jak dlouhodobě říká a píše Jan Charvát, odborník na politický extremismus a populismus, v České republice prostě neprobíhala a prakticky neprobíhá žádná debata.
Zdroj:
HUMPÁLOVÁ, Johana, CHARVÁT, Jan, Voxpot.cz: podcast Puls – Glow up krajnice pravice. Stavidla nenávisti otevřelo 11. září 2001. [online, cit. 2024-02- 24]. Dostupné z: https://www.voxpot.cz/podcasty/puls-glow-up-krajni-pravice-stavidla-nenavisti-otevrelo-11-zari-2001/
