Článek
Vybudování podmínek
Od dob vlády Marca Aurelia se Římská říše stávala obětí útoku různých patogenů, které do říše přicházely z území mimo její vlastní hranice. Viníkem byl pokrok, rozpínavost říše a snaha celou říši propojit za účelem obchodu. Zprávy o Římské říši se v této době, jsme v polovině druhého století našeho letopočtu, objevovaly i v Číně. A nebyly to zprávy obyčejné, o Římské říše se v Číně psalo jako o „velké Číně“. Marcus Aurelius dokonce poslal do Číny poselstvo.
Klíčové bylo vybudování silnicí a propojení Nilu s Rudým mořem. To byl z pohledu Říma mistrovský tah, který přinášel skvělé podmínky pro obchod, a všichni zapojení měli vysokou motivaci toto spojení udržovat.
První pandemie
První pandemie následují právě tuto obchodní osu. V roce 160 se objevuje zpráva o moru v Arábii, v roce 166 je mor v Římě. Poslední zprávy o moru jsou z roku 172. Historici mají za to, že se mor těchto dvanáct let přesouval z regionu do regionu. To samozřejmě může být shoda okolností, i když pozoruhodná shoda okolností. Pokud ale lze najít po cestě důkazy, lze skutečně nazývat tuto události první pandemií v dějinách.
Mezi klasické důkazy samozřejmě patří literární prameny, ať už od slavných a důležitých lidí, církevních hodnostářů nebo neznámých lidí. V těchto literárních pramenech lze zachytit nejen zmínky o samotné nemoci a umírání lidí, ale i o ekonomické krizi způsobené pandemií.
Náboženské reakce
Další důkazy, které můžeme sledovat, jsou náboženské reakce. Společně s nemocí se šířil i strach. Strach přinesl extrémní a hlubokou náboženskou odezvu. Lidé považovali za příčinu šíření nemoci hněv bohů, a proto si je snažili usmířit a naklonit na svou stranu. Od arabského světa až po Londýn můžeme sledovat různé nápisy, které jsou formou zaklínadla, jehož účelem měla být ochrana. Hlavním božstvem byl Apollon, jednalo se o absolutní kult, který je v římských dějinách výjimečný. A nutné je dodat, že to je jen to, co se zachovalo, reálně musel být kult ještě rozsáhlejší.
Byl dokonce nalezen amulet, kde je bohem zakázáno líbání. Líbání byl tehdy klasický středomořský pozdrav, zákaz dával i jako lékařská rada smysl, pokud se nemoc šíří z člověka na člověka. A v tomto případě skutečně šlo o nemoc přenášenou z člověka na člověka. Mezi historiky panuje shoda, že se jednalo o virus pravých neštovic. Mezi další božské rady a přikázání patřilo například očištění a vykuřování domu.
Šíření nemoci a počet obětí
Nemoc se vysoce pravděpodobně nešířila stabilně, lineárně, ale pomalu a postupně. Kyle Harper, který na téma napsal knihu, přirovnává šíření nemoci k pinballové kuličce, „která se tříštila při každé kolizi a z každého bohu nárazu vysílala proudy nákazy“. První pandemie byla pravděpodobně chaotická, ale zároveň postupovala tak, jak byla Římská říše strukturovaná.
Historiky samozřejmě zajímalo, jaký byl přibližně počet obětí. Předpokládá se, že v tomto období mohla mít Římská říše až 75 miliónů obyvatel. Historici přišli s různými odhady, od dvou procent populace až po třetinu celé říše, což mohlo být od 1,5 miliónů obyvatel až po 25 miliónů. Počet obětí je dnes už pravděpodobně nemožné s jistotou odhalit. Ale zajímavostí je podívat se do menšího výseku společnosti, tam, kde existují prameny a kde lze najít přesné počty – mezi vojáky. Konkrétně mezi vojáky, kteří odcházeli do penze. Vojáci odcházeli do penze po dvaceti pěti letech služby. Pokud se budeme řídit tím, že v Římě byl mor kolem roku 166, tak můžeme sledovat, kolik mužů z armády odcházelo před a po morové epidemie do penze. A záznamy skutečně říkají, že po roce 190 odcházelo najednou více mužů do penze, což může být důkaz, že během pandemie legie ztrácely více mužů než v jiných částech dějin. Během první vlny pandemie podle tohoto důkazu mohlo jít o ztrátu 15 – 20 % vojáků. A to se jednalo o muže v dobrém věku, kteří měli dostatek jídla, byli na tom fyzické lépe než zbytek společnosti. A navíc byli izolováni.
Další důsledky pandemie
Problémy pandemie samozřejmě nebyl jen samotná nemoc a pandemie, ale i přidružené důsledky. Během šíření nemoci došlo ke kolapsu stříbra, což způsobilo další krizi, došlo ke zdražování, reálná hodnota peněz se ztratila. Lze to vidět i na nejzákladnějším zboží, pšenice zdražila, výdělky pracovníků se ale nezvyšovaly.
Po 150 letech neustálého růstu se počet obyvatel vrátil do dob Octaviana Augusta. Pandemie způsobila, že jedna celá generace byla ztracena, velmi pravděpodobně nejvíce umíraly malé děti a kojenci. Venkov byl více chráněn díky své odlehlosti, naopak města na pobřeží byla nejvíc ohrožena. Změnil se i pohled na vládu, nyní se říše víc centralizovala, přebrala více zodpovědnosti. Za hranicemi se barbaři přesouvali, spojovali se, přibližovali se k hranicím Říma.
První pandemie v dějinách starověkou Římskou říši nezničila, říše byla obnovena, i když v jiných podmínkách. O sto let později přišel ale další mor, který byl ještě více zničující a pomohl říši nasměrovat k rozpadu.
Zdroj:
HARPER, Kyle, Pád Říma: Podíl klimatických změn a epidemií na zániku římské říše. Maraton, 2021.
