Článek
Dění na ostrově
Zajímavá podívaná to musela být. Byl červenec roku 1943, ve světě zuřila druhá světová válka. Právě v těchto časech se na západě Skotska odehrávala následující scéna – skupina lidí, někteří z nich v armádních uniformách, nahání ovce, aby je dostala do několika malých lodí. Když se jim to podařilo, plavidla zamířila na nedaleký ostrov. Pouhý kilometr daleko se nachází ostrov Gruinard. Ostrov byl vybrán záměrně – nikdo na něm dlouhodobě nebydlel a ležel relativně mimo civilizaci.
„Dark Harvest“
Skoro přesně o 40 let později neznámá skupina s názvem „Dark Harvest Commando“ poslala na politicky důležitá místa balíčky či kýbly s půdou, o kterých tvrdila, že obsahuje bakterie způsobující onemocnění anthrax. Vědci později zjistili, že první balíček směřující vládě skutečně bakterie obsahoval. „Commando“ nikdy nebylo odhaleno, jak se objevilo, tak i tajemně zmizelo. Jejich cílem bylo, aby se vláda vrátila na ostrov Gruinard a o místo se začala starat, to v tomto případě znamenalo dekontaminaci. A jejich mise byla úspěšná. Gruinard se dostal do podvědomí a dění na ostrově bylo odhaleno.
Churchillův nápad
Vraťme se však na začátek příběhu. Na ostrově Gruinard v roce 1943 neprobíhalo žádné vojenské cvičení a lidé v uniformách nebyli vojáci, ale vědci. Šlo o experiment, který testoval možnosti biologických zbraní. Ostrov Gruinard byl pro vědce a experiment Základnou X. Vědci z různých míst se spojili, dostali se ze svých stabilních pozic na univerzitách a v laboratořích, aby si zahráli vysokou hru a zkusili rozhodnout druhou světovou válku. Původní myšlenku měl na starosti samotný velikán Winston Churchill.
Mise měla název „Operace Vegetarián“. Hlavním cílem bylo zjistit, jestli lze nacistické Německo zamořit bakterií způsobující anthrax a zabít velké množství dobytka a lidí. Jak napsal skotský publicista Donald Macintyre, většina zapojených měla za to, že jde o „hnusnou záležitost“, ale nikdo se neodvážil protestovat. Probíhala nejhroznější válka v dějinách a lidé chtěli ukázat, jakými jsou vlastenci.
80 ovcí
Ve scéně, kterou jsem popisoval v úvodu, se biologové snažili naložit 80 ovcí a dopravit je na Gruinard. Ostrov byl neobydlený, ale v okolí byly malé vesnice, z kterých bylo na ostrov vidět. Místní tak scény viděli, ale bližší informace neměli. Děním byli překvapeni. Alice MacIver vypověděla: „Pořád se tam něco dělo. Byla to velká zábava, když si pomyslíte, jak tiché místo to je. Mysleli jsme si, že jde o nějaké vojenské cvičení.“ Na ostrově měly ovce podstoupit testování. Vše snímal kameraman. Vědci se rozhodli zůstat na ostrově a vystavit se riziku. Následně připravili experiment – na ovce byl vystřelen anthrax.
Ihned po útoku se nic neměnilo, ovce dál žvýkaly trávu. Nic nenasvědčovalo nákaze. Až po třech dnech začaly ovce umírat. Z 80 ovcí jich přežilo jen pár, které byly na kraji stáda a byly vystaveny jen omezenému množství anthraxu.
Výsledek experimentu
Vědci byli překvapeni, jak moc byl anthrax úspěšný. Všem zúčastněným bylo jasné, že detonace nad Německem by mohla nacistům způsobit velké škody. Brzy jim došlo i to, že nejsou schopni se anthraxu na ostrově zbavit. I své oblečení a pomůcky museli spálit. Objevil se i další problém v podobě bouřky, která smetla mrtvou ovci na pevninu, kde se následně nakazily i další ovce. V okolí pak byly rychle zastřeleny všechny ovce, jejich majitel byl rychle i odškodněn. Problémem tedy nebyla jen neschopnost zbavit se anthraxu, ale i nekontrolovatelnost. Síla anthraxu byla jeho silnou, a zároveň slabou stránkou. Proto byl projekt odložen.
Odklad použití biologické zbraně
Na jaře roku 1944 se však nápad znovu vrátil do oběhu. Churchill chtěl nechat shromáždit 500 000 bomb anthraxu, které měly být použity v případě, že se Německo dopustí podobného extrémně škodlivého útoku. Reálně bylo ale vše složitější. Množství potřebného anthraxu bylo příliš velké, na což nebyl nikdo připraven. A tak se připravenost Velké Británie na biologickou válku oddalovala a další kolo návratu k tématu mělo přijít následující rok.
V roce 1945, když už byly antraxové bomby připraveny, se vláda dozvěděla, že existují ještě hrozivější antraxové zbraně. Ve zprávě od vědců se představitelé válečného kabinetu mohli dočíst následující: “ (…) Při jednom masivním bombovém útoku by mohla být zabita polovina obyvatel města velikosti Stuttgartu a zanechat místo pro mnoho následujících let neobyvatelné. Tudíž je jasné, že biologická válka je potencionálně tou nejvíc smrtící zbraní, a pokud se jí někdy při vedení války použije, bude mít převratné účinky.“
Konec války a nová zbraň
To už se však blížil konec války. A v dohledu byla i nová zbraň – atomová bomba. Anthrax už nebyl potřeba a celé téma bylo odsunuto do pozadí.
Ostrov Gruinard musel být kvůli kontaminaci prohlášen za nepřístupný. Všichni v okolí byli varováni, všude byly cedule, které ale neprozrazovaly důvod nepřístupnosti a prvních deset let zde nebyla zmínka o anthraxu.
V úvodu zmíněné „Dark Harvest Commando“ upřelo na ostrov znovu pozornost během 80. let. Vláda začala jednat. Ostrov se stal znovu přístupným až v roce 1990, kdy byla cela svrchní vrstva půdy odstraněna a následně zde byl rozprášen roztok formaldehydu. Ostrov se tak stal bezpečným. Stále zde ale nikdo nežije.
Zdroje:
MILTON, Giles. Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci. V Brně: Jota, 2017. ISBN 9788075651105.
