Článek
Herečka Eva Leimbergerová (44) patří k těm osobnostem, které nepotřebují sdílet každý detail ze svého soukromí, aby zůstaly v povědomí diváků. Naopak, její zdrženlivost působí přirozeně a v dnešní době možná i trochu osvěžujícím dojmem. Přesto se ví, že už řadu let tvoří pár s partnerem z Francie, se kterým vychovává dvě děti.
Složité začátky ve Francii i ve vztahu
Nutno říct, že začátky ve Francii nebyly pro herečku úplně jednoduché. „Já jsem pro Francouze „Východoevropanka“. Přízvukem, ale hlavně fyzicky. Pokud je ve filmu role Ukrajinky, Polky atd., a bohužel jsou to většinou prostitutky nebo uklízečky… (smích), tak jsem hned první na ráně. Jsem zařazená do takové „škatulky“, ale říkám „zaplať pánbůh za škatulku – není nás v ní moc, takže to má i své výhody,“ tvrdila.
A vlastně ani začátek vztahu s jejím partnerem nebyl jako vystřižený z nějakého románu, rozhodně se nedá říct, že by byl snadný či typicky. Seznámili se v době, kdy Eva studovala v Paříži, zatímco on pobýval v Česku. „Není to tak, že bych ho odvlekla z Francie. Poznali jsme se ve chvíli, kdy jsem žila v Paříži a on v Česku, a nechtěla jsem se vracet,“ vzpomínala s úsměvem herečka známá třeba ze seriálů Polda, Modrý kód či Případ tanečnice. Paradoxní načasování, které by leckterý pár odradilo, u nich naopak fungovalo jako zkouška odhodlání.
Místo rychlého rozhodnutí přišel kompromis a střídání života mezi dvěma zeměmi. Několik let fungovali „napůl“ ve Francii a napůl v Praze. Dnes už takový režim nevedou, ale Francie zůstává pevnou součástí jejich života, kam se pravidelně vracejí alespoň na léto. Více než patnáct let společného života každopádně naznačuje, že jejich vztah stojí na pevných základech.
Francouzský přístup k životu jí vyhovuje
Formální stránka, jako je svatba, pro ně zřejmě není zásadní. Důležitější je každodenní fungování, společné hodnoty a rodina. Ostatně i jejich děti mají díky častému kontaktu s francouzskou částí rodiny možnost vyrůstat ve dvou kulturách, což je zkušenost, která se nedá ničím nahradit. Francie ale neovlivnila jen jejich rodinný život. Pro Evu představuje i určitý životní postoj. Už od dětství měla k francouzskému prostředí blízko, její maminka pracovně pobývala ve Švýcarsku, což jí otevřelo cestu k jazyku i kultuře. Pozdější studium v Paříži tak nebylo náhodou, spíš logickým pokračováním.
A právě francouzský přístup k životu je něco, co si herečka očividně přenesla i do své každodennosti. Méně stresu, více důrazu na vztahy, čas strávený s blízkými a schopnost zpomalit. V kontrastu s českým prostředím, které je často orientované na výkon, působí tento přístup jako vědomá volba. Není proto překvapivé, že možnost trvalejšího přesunu do Francie úplně nevylučuje, i když realita zatím zůstává praktická a odvíjí se hlavně od pracovních příležitostí.
Maso, uzeniny a ústřice nemůže ani vidět
Zajímavý je i profesní svět jejího partnera. Ten se věnuje prodeji francouzských delikates od vín přes sýry až po uzeniny a mořské plody. Na první pohled by se mohlo zdát, že takové prostředí obecně svádí k neustálému ochutnávání. Eva ale s nadhledem přiznává, že to má spíš opačný efekt.
Přemíra výrazných chutí ji občas odrazuje natolik, že uvažuje o omezení masa. „On prodává francouzské lahůdky, vína, dobré jídlo. Mám ale pocit, že na základě toho, co dělá, se spíš stanu vegetariánem. On by pořád jedl, maso, uzeniny, ústřice a já na to mám alergii,“ nechala nahlédnout pod pokličku jejich života.
