Článek
Nikdy neměla na růžích ustláno. Její rodiče se rozvedli, když bylo Anežce osm let. Pendlovala mezi nimi a měla pocit, že o ni vlastně ani jeden pořádně nestojí. „Ne, že bych nějak trpěla, to určitě ne. Ale cítila jsem, že by byli raději, kdyby mě vychovával ten druhý. Byla jsem tak trochu na obtíž a bohužel jsem to od mámy i táty měla prakticky denně na talíři,“ vzpomíná sympatická blondýnka.
Chytla se pochybné party
Hodně často se cítila ztracená, vytržená z kořenů a bezbranná proti okolnímu světu. Ve třinácti se chytla party, měla svého prvního kluka, který byl o dvanáct let starší. „Přišlo mi skvělé, že konečně někam patřím. Byla jsem ochotna za to platit jakoukoli cenu. Naštěstí to dopadlo jen několika karamboly, žádné drogy nebo tak, to se mi vždycky vyhýbalo.“
Všechny zážitky však byly ranou pro její sebevědomí. Stále méně a méně si věřila, neuměla se pro nic nadchnout. „Nejlepší bylo, když mé okolí rozhodovalo za mě. Od toho, co bude k obědu až po věci týkající se studia či práce. Měla jsem zkrátka vždycky pocit, že tak je to pro mě nejlepší a že když rozhodují zkušenější, nemám se čeho bát.“ Nutno říct, že to pro mnohé s podivem, kupodivu fungovalo a nikdy si nenaběhla.
Nechci nic měnit
Její vztahy však nestály za mnoho. Většinou si našla muže, který chtěl využít její zranitelnosti. Když potkala Ivana, vypadalo to podobně. Jenže se z něj vyklubal chlap, který to s ní vlastně vůbec nemyslel špatně. „Pro můj styl života se stal naprosto nepostradatelný. Hrozně důležitý člověk, kterého poslouchám na slovo od prvních dní, kdy jsme se poznali. Dnes jsme manželé, on rozhoduje naprosto o všem. Můj život je v podstatě v jeho rukách, což je pro mě skvělé,“ svěřila se Anežka.
Podle svých slov si dobře uvědomuje, co by následovalo, kdyby se snad začala rozhodovat sama. „Spadla bych do nějakého průšvihu, což nechci. Pro mnoho lidí to může být nepochopitelné, mohou mě odsuzovat. Je mi to ale jedno. Ať si říkají, co chtějí. Je to tak, ja to je. A doufám, že to tak navždy zůstane.“
Má jen pár kamarádek. Její manžel si nepřeje, aby kolem sebe měla širší okruh známých nebo přátel. „Nijak o tom nepřemýšlím. Je to jeho vůle a já jsem tu od toho, abych ji vyplnila. Nejhorší noční můrou pro mě je, že by si snad našel jinou ženu. Klidně bych s nimi žila ve třech, jen si přeji, aby mě vedl životem. To je pro mě na světě nejdůležitější.“
