Článek
Pro Dana byla nejprve jeho partnerka jako zjevení v pozitivním slova smyslu. Když Anetu potkal, měl za sebou ošklivý rozchod, ze kterého se docela dlouho dostával. Takže si neuměl představit, že se znovu zamiluje tak brzy. „Poznali jsme se na jedné společenské akci, pracovala tam jako hosteska. Povídali jsme si, byla moc příjemná. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že z toho vznikne vztah, natož tak vážný,“ vzpomínal sympatický IT odborník.
Všechno vypadalo parádně
Začali se však vídat, zašli spolu na tenis, na večeři. A najednou zjistili, že spolu tráví opravdu hodně času. „Bylo mi s ní dobře. Neřešila nesmysly, byla velmi věcná, což mi vyhovovalo. Nemám rád ufňukané holky, bohužel ta, se kterou jsem chodil před Anetou, přesně taková byla. Takže jsem si změnu užíval. Jen jsem bohužel nevěděl, kam ta její ráznost a věcnost zajdou.“
Po dvou měsících randění se rozhodli, že spolu zkusí žít. A klapalo to opět na výbornou. V podstatě mezi sebou neměli žádné konflikty a když už se nějaký rýsoval, tak ho rychle vyřešili. Bez hádek, prostě se domluvili, co a jak. „Kamarádi mi záviděli, jak skvělou ženskou jsem si našel. Svatba tak byla logickým vyústěním. O ruku jsem ji požádal po roce a půl, řekla „ano“. Vzali jsme se o šest měsíců později,“ popisoval Dan chvíle štěstí a pohody.
Ještě rok po veselce si Dan nemohl svou manželku vynachválit. V té době by si rozhodně nepomyslel, co všechno se může stát. „Začala si mi měnit před očima. Napřed jsem to přičítal změně práce, pak jsem ale zjistil, že je v tom jiný chlap. Dokonce se spolu ani neskrývali.“
Vybrala si milence
Věci se pak daly rychle do pohybu. Aneta jednoho přišla domů s tím, že od manžela odchází. „Zrovna jsem večeřel. Nechápal jsem, co mi říká. Ona mi to ale naservíroval tím svým stylem - bude to tak a tak, jsem rozhodnutá a nic s tím nenaděláš.“ Dan se naštěstí rychle vzpamatoval a začal řešit, co bude s věcmi, které si koupili společně. A také, s kým bude pes. „Ani tam mi nedala na výběr. Z věcí mi sice něco nakonec nechala, ale jen to, co vyloženě nepotřebovala. A psa si zkrátka vzala a odešla.“
Dan přemýšlel, jak o psa zabojovat, měl ho moc rád. Pomohl mu ale osud. „Asi po týdnu mi přišla zpráva, jestli si nemohu vzít Berta k sobě. Prý jen na čas. Už jsem jí ho samozřejmě nevrátil. A později jsem zjistil, že ona po tom ani netoužila. Když ho totiž přivedla domů, ten její milenec ji vyrazil i se psem na ulici. Nevím, co je to za pošuka. Každopádně ji vzal zpět až ve chvíli, kdy mu slíbila, že se ho zbaví. tady je vidět, co je opravdu za povahu. Klidně nechá zvíře být, jen aby měla pocit štěstí. Já jsem ale samozřejmě rád“
Zdroj: autorský článek
