Článek
Už jako malá holka si vysnila velkou svatbu. Spousta hostů, hodně jídla, skvělá atmosféra a hlavně skvostné šaty. Tak tohle všechno Jana na své veselce neměla. S Petrem se brali narychlo, ona už byla v sedmém měsíci těhotenství. „Vůbec jsem si to neužila. Nejvíc vzpomínám na to, že jsem od obřadu dvakrát odběhla na záchod. Nešlo to vydržet,“ hořce se usmívala paní Jana. Přesto věřila, že manželství bude šťastné, i když samozřejmě nebyla naivní a věděla, že mráčky sem tam přijdou.
Přibrala jsem, našel si jinou
Bohužel brzy zjistila, že jsou to spíš černá mračna. Relativní klid byl vlastně jen rok po narození dcery, kdy ale Jana nevěděla, kam dřív skočit. „Musím uznat, že manžel tenkrát dost pomáhal. A jakmile zjistil, že už zvládám a nehroutím se, tak skoro na všechno rezignoval. A faktem je, že já neměla moc čas na sebe, neshodila jsem ani zdaleka všechna „porodní“ kila, byla jsem věčně mrzutá. A on si našel jinou ženu.“ Nejhorší pro Janu dle její slov bylo, že mu to zpočátku ani nemohla moc vyčítat.
Alespoň ji to ale motivovalo. Románek partnera tiše tolerovala, začala ale na sobě makat. Za pár měsíců byla na váze, kterou měla pod porodem Anežky. Jenže se zdálo, že to k zachování manželství stačit nebude. „Nehodlal to s tou druhou ukončit. Vyhrožovala jsem, prosila, dávala ultimáta. Nic nepomohlo. Když jsem se ho ptala, jak si to teda představuje, tak řekl, že tak jak to je pro něj nemá chybu. Takže chtěl mě jako manželku a milenku na zábavu.“
Vrazila jsem jí facku
Když se s tím Jana alespoň dočasně smířila, že věci se mají trochu jinak, než si myslela. Přišla totiž na to, že když není doma, manžel si milenku vodí k nim domů. Rozhodla se, že je přistihne „při činu“. Partnerovi řekla, že odjíždí na víkend, zůstala ale u kamarádky a večer se dom vrátila. „Samozřejmě ji tam měl. Vrazila jsem do obýváku ve chvíli, kdy se líbali. Začali na mě řvát, já zase na ně. Scéna jak z nějakého filmu. Každopádně ta ženská pištěla, že okamžitě odchází.“
Vidět manžela s cizí ženou však nebylo to nejhorší, co ten večer zažila. „Když ta ženská odcházela, vrazila mi do ruky kalhotky s tím, že jsou moje. Blekotala, že si je půjčila, že se omlouvám a já nevím, co ještě. Začala ve mě vařit krev a jak tam stála, tak jsem jí vrazila facku přes celou tvář. Asi jsem to přehnala, protože jsem ji nehty dost škrábla ba obličeji, až ji začala téct krev. Takže další scéna a já byla za tu špatnou.“
Jana na to neměla nervy. Otočila se a zbytu odešla. Dodnes vzpomíná na to, jak manželova milenka koukala, když jí dala facku. „Nevím, jestli jsou spolu. Já se s ním rozvedla. Ale na ten její výraz nikdy nezapomenu, to je pravda.“
Zdroj: autorský článek
