Článek
Mladá žena si dnes myslí, že ji rodiče chtěli uchlácholit, proto jí pořídili malou fenku kokršpaněla. Dala jí jméno Fifinka a dá se říct, že to byla oboustranná láska na první pohled. Ester bez ní nedala ani ránu. Nebrala si ji samozřejmě do školy, ale jinak byly neustále spolu. „Byl to můj splněný sen. A když o tom tak přemýšlím, Fifinka mohla i za to, že jsem pubertu přečkala „ve zdraví“. Místo s partou jsem chodila na psem,“ usmívala se sympatická plavovláska.
Doma bylo neustále dusno
Ester vnímala, že její rodiče se prakticky neustále hádají. Doma bylo vlastně pořád dusno a atmosféra, ze které mladá slečna ráda utíkala. „Vzala jsem Fifinku a šly jsme se toulat. Chodily jsme klidně i hodiny. Vycvičila jsem ji tam, že poslouchala na slovo. A podle mě se ke mě vždycky vracela ráda, věděla, že se má dobře.“ Návrat domů sice v mnoha případech protrpěla, ale utěšovala se tím, že brzy zase půjde. A plánovala, jak si jednou i s kokršpanělkou najdou vlastní bydlení.
Nakonec se stalo to, co muselo, její rodiče se rozvedli. „Bylo to nepříjemné, ale říkala jsem si, že to je konečně za námi. Máma na tom byla špatně, potřebovala odbornou pomoc. Nechci zacházet do detailů, ale zůstala jsem s tátou, mamka měla problémy postarat se sama o sebe. A vypadalo to, že všechno bude fajn. Atmosféra se vyčistila, otec na mě spoléhal v mnoha věcech. Starala jsem se o domácnost, naučila se vařit. Bavilo mě to.“
Přišla domů a fenka tam nebyla
Idylka ale netrvala dlouho. Jak Ester brzy zjistila, její táta měl poměr už v době, kdy řešil rozvod s manželkou. Netrvalo dlouho a novou partnerku představil dceři. „Zdála se v pohodě. Jen divně koukala na Fifinku. Ale ne každý musí psí zbožňovat, takže jsem to nijak zásadně neřešila. Dnes už vím, že jsem měla, možná bych spoustě věcí zabránila.“ Nová přítelkyně otce se k nim totiž nastěhovala. Ester s tím neměla problém, alespoň jí odpadly některé povinnosti.
Jak ale nová „paní domu“ získávala půdu pod nohama, měla další a další požadavky. Nový nábytek, vymalovat atd. A nakonec došlo na Fifinku. „Začala tvrdit, že pes do bytu nepatří, že by měla běhat na zahradě, že jsou všude chlupy a tak. Prostě nesmysly. Bohužel otec ji ve všem podporoval, byl do ní zblázněný. Zkusil na mě, že bych mohla nechat Fifinku někomu ze známých. Odmítla jsem, udělala jsem scénu a myslela si, že je to vyřízené.“
Jenže nebylo. Její táta totiž na dceru udělal podraz, který mu asi do smrti neodpustí. Když se totiž Ester vrátila domů, Fifinka tam nebyla. „Jen mi řekl, že ji odvezl a že se má dobře. Nic víc, nedostala jsem z něj adresu, místo, kde je, prostě vůbec nic. Bylo to strašné. Takovou bolest jsem nikdy nezažila. Netušil ale, čeho jsem schopná. Rozbila jsem skleněnou vitrínu, co tam ta jeho nádhera měla. Pak jsem se sbalila a odešla ke kamarádce. Nemohl nic, v té době už mi bylo osmnáct. Jsou to dva roky, Fifinku jsem nikdy nenašla. S otcem už nikdy nepromluvím.“
Zdroj: autorský článek
