Článek
Její manželství bylo pohádkové, přesně takové, jaké si vysnila. Do manžela se zamilovala téměř na první pohled a i když ten její city opětoval až za nějakou dobu, nakonec se z nich stala nerozlučná dvojice. „Když jsme se brali, byl to nejšťastnější den mého života. A stejně úžasné to bylo i každý den po jeho boku. Měla jsem se jako v ráji,“ vzpomíná Jana.
Měla všechno, na co si vzpomněla. Ne, že by nemusela pracovat, právě naopak. Ale s Patrikem si vzájemně plnili sny. Navíc, většina z nich byla jejich společných. „Zjistili jsme, že máme osmdesát procent společných zájmů, což bylo skvělé. A těch zbývajících dvacet? Ideální, to byl čas, kdy jsme si od sebe mohli odpočinout a zase se na sebe těšit,“ usmívá se sympatická brunetka.
Koukala po jejím manželovi
Všechno se změnilo během jednoho podzimního dne. Takové to klasické babí léto, kdy se ještě sluníčko snaží, ale ve vzduchu už je cítit, že se blíží chladné počasí. „Šli jsme zrovna přes Karlův most, když mi někdo zaklepal na rameno a začal hrozně ječet. Napřed jsem se lekla, ale o sekundu později jsem řvala také. Byla to moje nejlepší kamarádka ze střední školy, kterou jsem roky neviděla a neměla ponětí, co se s ní stalo.“
Obě mladé ženy se samozřejmě okamžitě daly do řeči a Jana měla od začátku pocit, že Hanka po očku pozoruje jejího manžela. Když se ale dozvěděla, že je vdaná a má dvě děti, nechala to být. „Myslela jsem, že si něco namlouvám. Případně, že prostě jen byla zvědavá, koho jsem si vzala. Vypustila jsem to z hlavy. Vlastně jsem na to za hodinu už ani nepomyslela.“
Přistihla je
Trojice se však začala pravidelně vídat. Janě bylo sice divné, proč Hana nikdy nevezme svého manžela, dostalo se jí ale vysvětlení, že hodně pracuje a často jezdí na služební cesty. „Zase jsem neposlechla majáček v hlavě, už podruhé. A brzy jsem poznala, jak naivní jsem byla a že mám dát na svoji intuici.“ Jana se vezla na obláčku štěstí a varovné signály prostě nevnímala.
Drsné „vystřízlivění“ z naivity přišlo brzy. „Viděla jsem je, jak se vedou za ručičky. Zastavili se, začali se líbat, můj manžel ji osahával jako puberťák. Vlétla jsem mezi ně a udělala obrovskou scénu. Ječela jsem jako siréna. Ničemu to ale nepomohlo. Jakoby s tím v podstatě počítali, že na něco takového dojde. Jen mi suše oznámili, že spolu chtějí být. Manžel podal žádost o rozvod a ti dva spolu dodnes žijí.“
Jana nejprve chtěla dělat zle, toužila nevěrnému manželovi ukázat, že ho nenechá odejít bez boje. Případně, že za rozvod pořádně zaplatí. Nakonec od toho ale upustila. „Nechtěla jsem být jako oni. Byla jsem nad věcí a nedala jim záminku mě litovat. I když to samozřejmě moc bolelo.“
