Článek
Když jí zemřel manžel, nabídla synovi, aby se nastěhoval do domu, který sama nemohla využít. „Varianta byla, že nemovitost prodám a koupím si malý byt. Nebo se mnou bude bydlet syn, dvě patra budou jeho a já si vezmu podkroví,“ vysvětluje nám paní Jarka, jejíž příběh je redakčně upraven s jejím souhlasem, vychází však z reálného vyprávění stále energické seniorky. Nakonec „zvítězila“ druhá varianta a zdálo se, že vše funguje na jedničku.
Pan Daniel se o maminku staral, zajistil jí vše potřebné. „Nemohla jsem si stěžovat. Také zařídil, abych měla odhlučněné dveře a část zdi, takže si ve zbytku domu mohl dělat, co zrovna chtěl. A já měla svůj klid,“ vzpomíná n první dva roky společného soužití.
Z radosti se stalo neštěstí
Pak se ale syn paní Jarky zamiloval, do půl roka byla svatba. „Byla jsem nadšená. Ale radost mě velmi brzy přešla,“ pokračuje ve svém vyprávění. Syna manželka si totiž začala hrát na paní domu, řešila architektonické zásahy a chtěla dům komplet přestavět. „V podstatě to znamenalo, že mé podkroví končí. Přesunula mě do sklepních prostor, kde mi udělali něco jako pokoj. Ale s pohodlím to moc společného nemělo, navíc tam byla věčně zima a vlhko.“
Paní Jarka se samozřejmě několikrát ozvala, její slova však nepadala na úrodnou půdu. „Syna také přesvědčila, že bych nikam neměla chodit sama. Prý myslela na moji bezpečnost, já ale vím, že si nepřála, abych o jejích postupech někde mluvila,“ kroutí hlavou seniorka. Ústrky si nechtěla nechat líbit. „Jenže z toho vždy byla jejich hádka. A já nechtěla, aby měl syn problémy.“
Vše začalo gradovat ve chvíli, kdy se pár rozhodoval, zda dům prodat a odstěhovat se blíž hlavnímu městu, kde oba pracovali. „Se mnou nepočítali, měla jsem jít do domova důchodců,“ konstatuje paní Jarka. Ovšem nečekejte nějaký luxus, vše v rámci co největších finančních úspor.
Doufám, že je s ní šťastný
Paní Jarka se konečně rozhodla že takto to dál nejde a začala syna přemlouvat, aby svoji partnerku opustil. „On o tom ale nechtěl ani slyšet. Tvrdil, že kdybych se chovala normálně, měla bych se dobře. Evidentně ho zpracovala způsobem, ze kterého se mi chtělo brečet.“ Její „vzpoura“ tak skončila nezdarem. Naopak, snacha se o jejích prosbách brzy dozvěděla.
Nakonec vše dopadlo tak, jak si manželé naplánovali. Dům opravdu prodali a paní Jarka putovala do domova. „Syn za mnou jezdí maximálně jednou za měsíc, v podstatě mě vymazal ze svého života. Nevím, jak se mají, nic mi neříká. Je mi hrozně líto, že proti vůli té hrozné ženské nezasáhl a nechal ji, aby dělala takové věci. Nicméně stále věřím, že bude šťastný. Na mě už vlastně nezáleží.“
Zdroj: autorský článek
