Článek
Česko milujeme a spontánně jsme se rozhodli Stezku Českem vyzkoušet. Nabízí jak Severní (1 000 km), tak Jižní trasu (1 000 km). Můžete si vybrat libovolnou. Mimochodem pokud ji hodláte jít naráz, či si ji rozdělit na etapy, je zcela na vás. Anebo z důvodu časového vypětí jdete prostě jen tu část, kterou si zvolíte a třeba pouze na víkend. Nic není striktně dáno.
Jen pokud vás chce hřát pocit, že jste Stezku zvládli a hodláte se těšit pohledem na certifikát, pak je třeba splnit určité náležitosti. Buď projdete Severní, Jižní nebo obě etapy. Dokonce organizátoři nabízejí i možnost jít ji jako štafetu. Případně trasu rozdělit i do dalšího roku. Podmínkou získání certifikátu je vlastní foto ze začátku a konce trasy plus další tři fotky ze tří míst na trase. Celkem jednoduchá podmínka. Nezbývá než vyrazit… Jenže.
Chodím ráda a myslím, že chodím hodně
No, nechytejte mě za slovo, prostě chodím ráda a denně, a proto jsem se nadchla pro Stezku Českem. A zapojila do nadšení i mého muže. Kdybych šla sama, tak se domů nejspíše vrátím v příští pětiletce. Já totiž zabloudím pomalu i u nás na vsi. Takže po získání manžela pro Stezku odpadly obavy z putování. Muž na rozdíl ode mě trefí všude.
Jenže podruhé
Začala jsem se o Stezku více zajímat a zjišťovala jsem, že to nebude jen tak. Nemám problém se dostavit na kýžené místo a vyrazit. Problém je technika. Nejprve jsem si musela stáhnout příslušnou appku, protože v ní prý najdu mapy, itineráře, rady atp. Tu se mi stáhnout podařilo, ale nedokážu naplánovanou trasu zatím spustit. Nicméně to mě teď netíží.
Třetí jenže se týká vybavení na Stezku
Najednou jsem začala objevovat nová názvosloví jako například tarp, třísezónní péřák, Pack liner, žďárák, Trail Angels, nafukovací karimatka - kdy musím koukat na to, jaký má R odpor, Tyvek, nafukovací vaky. Připadám si trochu jako ve filmu Na samotě u lesa s výčtem materiálu: „To máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice…“ Takže jedu dál - lyofylizovaná jídla, titanový hrnek, vařič s vyměnitelnou kartuší, obojetnou lžíci s vidličkou, titanovou lopatku, trekový batoh, mýdlové proužky a další a další věci.
Vůbec jsem třeba netušila, že do péřového spacáku se nenavlíknu v mikině a teplácích. Naopak - vlezu do něho jen ve spodním prádle! Vážně? A fakt mi nebude zima? Prý si musím vlézt ještě do jednoho pytle a teprve pak do toho druhého spacího. A to proto, aby se ten drahý spacák ochránil. No, to už na mě bylo moc, spát ve dvou pytlích najednou. Došla jsem ke kompromisu. Budu spát bez, ač hedvábného, pytle ale v merino oblečení. Další pro mě novinka.
Co vám budu povídat. Zatím jsme se s vybavením včetně jídla a jedné cesty vlakem na výchozí místo dostali na 40 000 Kč. Vážně si nevymýšlím. A to ještě nemáme všechno! Na druhou stranu je to asi stále ještě málo peněz. Na sociálních sítích sleduji diskuzi Stezkařů a když jsem před 14 dny četla zprávu jednoho, že ho 3 neděle na Stezce vyšly na 25 000 Kč, málem jsem omdlela. Takže ve dvou stále ještě šetříme.
Nepíšu to proto, abych si stěžovala. Spíše jako informaci pro stejného nadšence jako jsem třeba já a nepřemýšlí stejně tak jako já. Aby vás přípravy třeba nezaskočily. Ono jde také o to, jak se rozhodnete jít. Buď jdete „natěžko“ s veškerým vybavením včetně jídla a šetříte za přespání kdesi. Anebo jdete „nalehko“ s tím, že si naplánujete sprchu, jídlo pod nos a přespání pod střechou. Jenže se připravte na další výdaje. Anebo něco mezi tím. Každý si volí způsob dle svého uvážení a jak mu vyhovuje.
Jsem Blíženec každým coulem
Jdu do všeho bez rozmyslu a po hlavě, takže jdeme „natěžko“ se vším všudy. Coby tramp nováček, spaním v přírodě nepolíbený, nemám vyzkoušeno jakou váhu unesu. Nicméně to asi nebude 10 kilo. Větší zátěž zbyde nejspíše na manžela. Muž je držák a naprosto spolehlivý parťák. Snad jsem jím také trochu načichla. Docela se vzájemně doplňujeme. Asi proto jsme se před 40 lety potkali a sdílíme spolu domácnost dodneška. Bůhví jestli ji ale budeme sdílet i po absolvované Stezce.
To se teprve uvidí. Vyrážíme příští týden 16. 7. 2024 a vybrali jsme si severní část, pročež naše kroky zamíří do Aše k nejzápadnějšímu bodu. Tak nám třeba držte pěsti. Ať se nám podaří spustit appku, ať moc nesejdeme z trasy, ať potkáváme jen samé dobré lidi, ať nám karimatky neucházejí, ať jsou Trail Angels na dosah, ať nemusíme použít lékárničku, ať ten batoh neshodím už po prvním kilometru a ať nám to VŠEM prostě šlape!
Zdroje info: https://www.stezkaceskem.cz/
