Článek
Od té doby, co jsem „zklamala“ tchánovu důvěru poté, co jsem odmítla dělat jemu a tchyni donašeče na Petra, uplynuly skoro čtyři měsíce. Za celý ten čas jsme o nich nevěděli. Oni se neozvali a my jsme k tomu také neměli důvod. Vím, že Petra to trápilo, ale nechtěl už to dál řešit. A určitě ne dělat první krok. A tak vlastně uvítal, když první krok udělat jeho otec.
Na oslavě kulatin musí být i syn
Stalo se tak týden před tchyninými narozeninami. Zavolal, jako by se nechumelilo, a pozval nás na oslavu tchyniných kulatin. Prý maminka původně nic slavit nechtěla, ale nakonec se rozhodli, že sezvou aspoň nejbližší rodinu. Petr za pozvání poděkoval a řekl mu, že to musí probrat se mnou. To se tchána dotklo a zeptal se ho, jestli jako potřebujeme oficiální pozvání od maminky, abychom se uráčili přijít. Na to mu Petr odvětil, že by to vlastně bylo fajn, protože na tahu by měla být právě ona. Tchán naštvaně zavěsil, nicméně asi za další dvě hodiny přišla SMS od tchyně: „Milý synu, zvu tebe, a případně i tvůj doprovod, na oslavu mých narozenin. Snad nebudeš moc zaneprázdněn. S dárkem si nedělej starosti.“
Vlastně dodneška nevím, jestli mi to tenkrát přišlo tragické, nebo úsměvné. Přeložili jsme si to tak, že má přijít ideálně sám, aby mamince neudělal před příbuzenstvem oslavu, a přinést nějaký cenný dar. Co vím ale jistě, že se v nás opravdu hodně pralo, jestli tam půjdeme, nebo ne. Původně jsem chtěla vyslat Petra samotného, ale trval na tom, že beze mě nepůjde. A cítila jsem, že by se rád viděl s některými příbuznými, takže nakonec padlo rozhodnutí, že půjdeme. To jsme ale ještě nevěděli do čeho.
Setkání s ex partnerkou tváří v tvář
Když jsme přišli na oslavu, všichni už tam byli – až vzápětí jsme od Petrova bratránka zjistili, že oslava začala už dvě hodiny před termínem, který byl sdělen nám. A rozhodně se nejednalo o akci plánovanou na poslední chvíli. Právě naopak, všichni o ní věděli už tři měsíce dopředu. Takže jsme to byli my dva, kdo vlastně asi ani neměl být zvaný, ale nakonec si to tchyně rozmyslela, aby lidé neřekli. Ale to trochu předbíhám.
Po příchodu jsme se přivítali s Petrovými příbuznými, kterým mě představil, a ke tchyni jsme se dostali asi po deseti minutách. Celou dobu musela vědět, že už tam jsme, ale ignorovala nás. Když jsme jí šli popřát, vřele přivítala Petra, mně podala ruku ve stylu leklé ryby a ani se na mě nepodívala. Předali jsme jí dárek a šli si najít místo, když vtom se nám za zády ozval vlezlý, úlisný hlas: „Jé, Péťo, ty seš tady nakonec taky. Máma říkala, že neví, jestli přijdeš, že už teď nerozhoduješ sám za sebe.“ Stála jsem tam s pusou do kořán, sjížděná pohledem od hlavy až k patě, a zírala na dámu, která mi jasně dávala najevo svou nadřazenost. A teprve pak mi to došlo – Petrova ex.
Celou oslavu chystala s Petrovými rodiči ona. A stejně jako dřív jim i teď, když už s nimi neměla nic společného, lezla až do oněch míst. Měla jsem sto chutí otočit se na patě a zmizet, ale na druhou stranu se ve mně ozýval můj bojovník, že přeci nezdrhnu bez boje a nenechám ji vyhrát. A tak jsme setrvali.
Celý večer na druhé koleji
Po celou dobu, kterou jsme na rodinné akci strávili (rozumějte asi dvě hodiny), si nás tchyně s tchánem ani jednou nevšimli. Nezavadili o nás ani pohledem. Naopak Petrovy ex se nemohli nabažit. Pořád se s ní objímali, smáli se, předhazovali ji ostatním. A ona byla ve svém živlu. Když pak začala bavit ostatní historkami ze vztahu s Petrem a vzpomínkami na krásné roky, které v jejich rodině zažila, sebrali jsme se a v tichosti odešli. Nemělo cenu pouštět se do nějakých vášnivých debat či hádek, všichni už měli hladinku a zjevně se dobře bavili.
Tentokrát tedy tchyně vyhrála na plné čáře. A našla si k sobě spojence, který nám dá ještě řádně zabrat. Ale o tom zase příště.
