Článek
Pracovnice procházela ubytovnou při pravidelné návštěvě klientů, když uviděla asi pětiletého chlapce, který stál uprostřed chodby a plakal. Pracovnice ho objala a uklidňovala. Potom začala zjišťovat, co se chlapci stalo a ke komu patří. Tak se seznámila s matkou chlapce. Na první pohled další případ, kterých na ubytovnách potkáváme desítky a které v rámci sociálně aktivizačních služeb pomáháme řešit – rodiče s dvěma dětmi (kromě chlapce ještě miminko) žijí na komerční ubytovně, kde za pronájem pokoje bez koupelny a kuchyně zaplatí tolik, co za garsonku na sídlišti, nebo víc. Čelí kumulaci různých potíží, každý den je v podstatě boj o zajištění základních potřeb.
Matka projevila zájem, aby jí pracovnice pomohla dostat se z ubytovny, najít jiné, „normálnější“ bydlení, nebo alespoň azylový dům. Jak spolupráce pokračuje, brzy vychází najevo, že žena je obětí domácího násilí ze strany partnera. Pracovnice zjišťuje, že i její návštěva u klientky je důvod k výprasku: „Zavřela jsem dveře a než jsem přešla chodbu, slyšela jsem, že ji bije,“ vyprávěla mi. Taky říkala, že kvůli tomuto případu nemohla v noci usnout, připadala si skoro jako spoluviník násilí a hledala způsob, jak paní pomoct. Jenže – jak pomoci někomu, kdo pomoc nechce přijmout? Sociální práce se odvíjí od tzv. zakázky klienta – a zakázka paní byla najít bydlení, ne zbavit se partnera, který ji bije. Jenomže… i kdyby pracovnice chtěla (jakože nechce, chtěla by klientce pomoct), stejně se tomu nelze vyhnout. Sociální pracovnice je jedním z mála lidí, nebo možná jediný, kdo je v životě klientky naslouchající a přijímající. A tak klientka, rozrušená a plná emocí, vypráví, jak ji partner bije. Osvětlila i příběh plačícího chlapce na chodbě – prostě ho vystrčila za dveře pokoje, aby nemusel být svědkem násilnické scény partnera své mámy. Ještě za ním hodila bundu, kdyby si chtěl jít hrát na dvůr, aby mu nebyla zima.
Klientka vypráví, potřebuje se svěřit někomu, kdo ji poslouchá a respektuje… ale řešit to nechce. Když zavoláme policii, postaví se na stranu partnera. Násilí popře.
Určitá cesta se otevírá ve spolupráci s OSPOD, kvůli ochraně dětí. Začínáme tedy spolupracovat s OSPOD. A hledáme bydlení. Nakonec se situace „vyřeší sama“ dříve, než dojde k nějakému opatření – partner jde do vězení. Není jen násilný vůči své partnerce, má toho víc.
Máme prostor pomoci klientce stabilizovat a zlepšit životní podmínky pro ni a pro její děti. Pokud bude chtít spolupracovat.
Často vzpomenu na rčení: „Koně můžeš přivést k vodě, ale napít se musí sám.“ Platí to vlastně obecně v pomáhajících profesích – můžeme pro klienta udělat vše, co je v našich možnostech. Často vidíme „lépe než on“, co je opravdu potřeba k vyřešení jeho problémů, nebo zlepšení jeho životní situace (třeba proto, že máme vzdělání, zkušenosti, sami jsme schopni fungovat v rámci společenského systému).
Pravda ale je, že sociální služby mohou lidem pomoci do té míry, do jaké pomoc přijmou.
