Článek
Když máme někoho rádi a záleží nám na něm, přirozeně o něj máme strach. Má-li problémy, chceme mu pomoci. Pokud se trápí, bolí to i nás.
Před časem k nám do střediska přišli starší manželé, chtěli se poradit, co si počít se svým dospělým synem, který bere drogy. Bylo vidět, že jsou vyčerpaní. Unavené pohledy, třesoucí se ruce. Paní začala vyprávět, jak se snaží udržet synův život pohromadě a kolik je to stojí úsilí - volat do práce, vymýšlet různé omluvy a přesvědčovat šéfa, aby syna ještě nevyhazoval. Volat bývalé snaše a přemlouvat jí, aby ještě neodstřihávala syna od vnučky… Ještě mu dejte šanci, my ho přesvědčíme, on s tím něco začne dělat.
A co dělá syn? „No, on leží na gauči a spoléhá se na mě, že to za něj vyřídím,“ krčí paní bezradně rameny.
„Víte,“ promluvil poprvé starý pán: „My už se vlastně spolu nebavíme vůbec o ničem jiném, než o něm.“
Snaha zachránit syna před následky jeho chování postupně manželům spolykala celý život. Jenže přestat s tím, nechat člověka tzv. vlastnímu osudu, když se o něj strachujeme, může být nesmírně těžké. Když ho neomluvíme v práci, vyhodí ho. Co když nedojde na pracák, nezařídí se, budou mu vznikat dluhy? Co s ním bude dál? Máma chce svého syna ochránit, postarat se o něj.
Ochraňování závislého člověka před důsledky jeho jednání však bývá slepou cestou. Naše zkušenosti nám opakovaně potvrzují, že naopak důsledky závislosti, které na člověka tvrdě dopadnou, bývají rozhodující motivací pro zahájení boje se závislostí. K němu se řada lidí odhodlá až tehdy, kdy už není nikdo, kdo by se o ně postaral a ochránil je. Už nemají jinou možnost.
Před více než deseti lety chodil po Brně muž – užíval návykové látky, žil víceméně mezi bezdomovci. Pobíral ale nějaké dávky a platil si bydlení. Mnohokrát jsme ho potkali, mluvili s ním - neměl zájem nic měnit. Až ve chvíli, kdy přišel o dávky a o bydlení, situace se pro něj stala neúnosnou: „Žebrat se stydím a krást neumím,“ svěřil se pracovníkovi. Rozhodl se nastoupit do resocializačního střediska. Už je to více než deset let, dnes bydlí v blízkosti střediska, stále tam pomáhá, pracuje a žije bez drog.
Někdy ten nejlepší způsob, jak můžeme pomoci svým blízkým, je nechat je pocítit důsledky jejich rozhodnutí a jednání.
