Článek
Zhruba před dvěma a půl lety se v dětských centrech Teen Challenge otevřela nová kapitola pomoci a spolupráce. Vypukla válka na Ukrajině a statisíce lidí, kteří do té doby vedli obyčejné životy, přišly ze dne na den o bezpečný domov.
Věděli jsme, že bychom měli na tuto situaci zareagovat, podat pomocnou ruku-naší cílovou skupinou jsou děti a rodiny v krizi a ohrožené sociálním vyloučením, a to ty ukrajinské, přicházející do neznámého prostředí, bez znalosti jazyka a bez jakékoli přípravy, bezesporu jsou.
Navázali jsme spolupráci s ukrajinským pastorem, který působil v ČR již před válkou, a tak může velmi pomoct uprchlíkům s orientací a adaptací v českém prostředí. Služba běží do současné doby. Témata se mírně mění-již není třeba tolik podpory v základních věcech, lidé už se zpravidla adaptovali, ale stále trvá potřeba psychické podpory a společenství – každý den žijí ve strachu o své blízké a v obavách, co se bude dál dít s jejich zemí.
Tato služba nás obohatila o mnoho příběhů lidské statečnosti, houževnatosti a schopnosti adaptace na nenadálé podmínky.
Každý asi zná nějaký válečný film, mnozí je mají rádi, z gauče nás baví sledovat napínavý boj o přežití a šanci žít – svobodně a beze strachu. Mnozí uprchlíci, kteří procházejí naší službou, takový boj zažili na vlastní kůži. Šestnáctiletý chlapec, který sám utíká před válkou a z Doněcké oblasti se musí protloukat přes Rusko a Bělorusko, protože přímější cestu mu „zavřela“ fronta.
Obyčejná rodina v oblasti Kyjeva – včera žena pracovala jako asistentka v místní škole, dnes utíká s dvěma malými dětmi a tchyní do neznáma, za zády jim padají bomby. Okupace přišla rychle a nečekaně v noci. Už ráno musí utíkat. Manžel zůstává na Ukrajině.
Sirotci ve věku 15 nebo 16 let, kterým útěkem ze země skončilo dospívání a musí začít fungovat dospělým životem – pracovat, starat se o sebe – už za sebou nemají rodinu, které by se o ně starala.
Nutno říci, že podpora uprchlíků je i pro nás povzbuzením – lidé napříč národy si dokáží pomoci, když je opravdu zle. Naši klienti se rychle adaptují, osamostatňují a často sami začínají pomáhat ostatním – máme třeba peer dobrovolníky pro mládež, učitelky v neformálním předškolním klubu pro ukrajinské děti. Vážíme si jich, jak zvládají násilné vytržení ze svého dosavadního života a domova.
