Článek
Nečekaný začátek cesty
Do tramvaje jsem nastoupila ráno cestou do práce. Měla jsem na sobě své oblíbené šaty po babičce. Byly trochu staromódní, ale připadaly mi elegantní a pokaždé, když jsem je oblékla, cítila jsem se sebejistě. Sedla jsem si na volné místo u okna a začala si číst knížku. Tramvaj se brzy naplnila lidmi, mezi nimi i skupinou cizinců, kteří se usadili nedaleko mě.
Posměšné pohledy a šepot
Zpočátku jsem si jich nevšímala, ale po chvíli jsem si všimla, jak na mě koukají a smějí se. Slyšela jsem útržky anglických slov, ze kterých bylo jasné, že mluví o mém oblečení. Snažila jsem se dělat, že to neslyším, ale čím hlasitěji se smáli, tím víc mi bylo trapně. Někteří cestující kolem se na mě soucitně podívali, ale nikdo nic neřekl.
Moje rozhodnutí neuhnout
V hlavě mi probíhalo tisíc myšlenek. Mohla jsem mlčet, dívat se do země a čekat, až vystoupí. Ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že se nemám za co stydět. Podívala jsem se přímo na ně a klidným hlasem jsem anglicky řekla, že ty šaty patřily mé babičce a že pro mě mají velkou hodnotu. Dodala jsem, že posmívat se cizím lidem za oblečení je ubohé.
Reakce okolí
V tramvaji nastalo ticho. Cizinci, kteří se předtím bavili na můj účet, znejistěli. Několik lidí se na mě povzbudivě usmálo a já ucítila, jak se mi vrací klid. Jeden z mužů z té skupiny se snažil něco zamumlat, ale nakonec sklopil oči.
Trapný odchod
Když tramvaj zastavila na další zastávce, celá skupinka rychle vystoupila. Bylo vidět, že se necítí dobře. Zůstala jsem sedět na svém místě a poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že jsem obstála. Najednou to nebyli oni, kdo se smál, ale já jsem měla navrch.
Pocit zadostiučinění
Celou cestu jsem přemýšlela o tom, jak snadno se člověk může stát terčem posměchu, i když k tomu není žádný důvod. Zjistila jsem ale, že i obyčejná reakce může situaci otočit. Nemusela jsem křičet ani se hádat, stačilo klidně říct pravdu. V tu chvíli jsem cítila hrdost nejen na své šaty, ale i na sebe.
Co jsem si odnesla
Od té doby se už tolik nebojím být sama sebou. Vím, že pokud se někomu moje oblečení nebo způsob, jakým žiju, nelíbí, je to jeho problém. Ten den v tramvaji mi ukázal, že není důležité se schovávat, ale stát si za tím, co má pro mě hodnotu. A když někdo jiný odchází s pocitem trapnosti, zatímco já zůstávám klidná, znamená to, že jsem zvítězila.
