Článek
Jak vznikl nápad s losem
Koupila jsem ten los úplně spontánně. Šla jsem do trafiky pro časopis a u pokladny jsem ho vzala jako drobný dárek. Říkala jsem si, že je to neškodná maličkost. Nepřemýšlela jsem nad tím, že by mohl skutečně vyhrát. Brala jsem to spíš jako zábavu, kterou tchyně setře u kávy a tím to skončí. Když jsme jí ho pak dali, měla radost už jen z toho gesta. Hned si sedla ke stolu, sundala si brýle a začala stírat.
Výhra, kterou nikdo nečekal
Jakmile začala hlasitě počítat částky, ztichli jsme. Nejdřív si myslela, že se spletla. Pak los otočila, znovu přejela všechna pole a řekla částku nahlas. Bylo to několik tisíc korun. V tu chvíli se smála, byla nadšená a opakovala, že si za to koupí něco pro sebe. My jsme se smáli s ní a brali to jako milou náhodu. Nikdo z nás netušil, že tím to neskončí.
Čas, který utekl rychleji než lhůta
Tchyně los schovala do šuplíku a řekla, že si výhru vyzvedne příště, až pojede do města. Jenže dny plynuly. Nejdřív na to zapomněla, pak měla jiné starosti a nakonec los našla až ve chvíli, kdy byla lhůta dávno pryč. Když si to uvědomila, z radosti byla hořkost a vztek. A ten vztek si postupně začala spojovat s námi.
Obviňování, které bolelo
Začala nám říkat, že jsme jí to měli připomenout. Že jsme jí měli říct, dokdy se výhra vybírá. Že kdybychom jí ten los vůbec nedali, nic by se nestalo. Každá další návštěva se k tomu vracela. Stačila zmínka o penězích a už to bylo zpátky. Cítila jsem se provinile, i když jsem věděla, že jsem nic špatného neudělala. Přesto mě to tížilo, protože jsem viděla, jak ji ta ztracená výhra pořád mrzí.
Napětí, které zůstalo viset ve vzduchu
Postupem času se z jedné smůly stalo téma, které mezi námi vytvořilo odstup. Už to nebyla jen výhra, ale pocit křivdy, který si v sobě nosila. Každé připomenutí losu bylo jako malé bodnutí. Snažila jsem se to brát s nadhledem, ale pokaždé mě překvapilo, jak silné emoce v ní pořád vyvolává něco, co začalo jako nevinný dárek.
Od té doby jsem žádný stírací los nikomu nedala. Pokaždé, když jdeme na návštěvu a míjíme trafiku, vybaví se mi ten jeden los, který měl udělat radost a místo toho vnesl mezi nás ticho, které se pořád úplně nerozpustilo.
