Článek
Splněný sen
Pamatuju si, jak dlouho o tom snila. Roky šetřila, plánovala, porovnávala značky a motory. Když mi oznámila, že si auto konečně pořídila, měla jsem z ní upřímnou radost. Byla to taková ta dospělá chvíle, kdy vidíte, že vaše dítě udělalo další krok do samostatnosti. Před domem stála naleštěná karoserie a ona ji obcházela s obdivem, jako by to byl živý tvor. Fotila se u něj, volala kamarádkám a říkala, že hned druhý den pojede na výlet.
První realita
Ještě ten večer mě poprosila, ať s ní zajedu k pumpě, že chce natankovat plnou nádrž. Stála tam s tou typickou radostí nového majitele, která se ale během pár minut začala vytrácet. Na displeji čerpací pistole naskakovaly částky a já viděla, jak se jí výraz pomalu mění. Při padesátém litru si povzdechla a při posledním se na mě jen podívala a řekla: „To jako vážně?“
Když platila u pokladny, zůstala chvíli stát a hleděla na účtenku. Měla jsem chuť se smát, ale zároveň jsem ji litovala. Měla představu, že auto bude svobodou, a teď poprvé pochopila, že svoboda něco stojí.
Účet za dospělost
Cestou domů bylo ticho. Po pár minutách se zeptala, jak jsem to zvládala já, když jsem si kdysi pořídila své první auto. Řekla jsem jí, že tehdy byl benzín levnější, ale že i tak mě ty výdaje zaskočily. Vysvětlila jsem jí, že auto není jen o jízdě, ale i o pojištění, servisu a spoustě drobných věcí, na které člověk při nákupu nemyslí. Jen kývla a řekla, že si to asi nepromyslela.
Ztracený úsměv
Další den už neplánovala žádný výlet. Auto zůstalo stát před domem a ona si místo toho sedla k počítači a počítala, kolik by ji měsíčně stála doprava do práce, nákupy a výlety. Když zjistila, že by jí z výplaty nezbylo skoro nic, přišla za mnou s tím, že možná přece jen bude jezdit hromadnou dopravou.
Bylo mi jí trochu líto, ale zároveň jsem měla pocit, že tohle poznání potřebovala. Nic vás totiž nepřipraví na realitu tak dobře jako první šok z cen, které si člověk musí zaplatit sám.
Nečekané ponaučení
Po týdnu za mnou přišla a řekla, že si auto nechá, ale bude jezdit jen, když to opravdu potřebuje. Už nemluvila o svobodě, ale o odpovědnosti. Najednou vypadala dospěleji než kdy dřív. A i když jí ten první úsměv z tváře opravdu zamrzl, mám pocit, že právě tehdy pochopila, co to znamená být skutečně dospělá.
