Článek
Dcera měla vždycky dlouhé vlasy. Rovné, tmavé, po ramena. Odmala si je hýčkala, kupovala si drahé šampóny a kondicionéry, o kterých jsem nikdy neslyšela. Já jsem celý život nosila krátký sestřih. Praktický, na pět minut. Ráno vstanu, projedu rukou a jdu. Manžel říká, že vypadám jak za mlada. Dcera říkala, že vypadám jako učitelka tělocviku.
Když byla na střední, prosila mě, ať si vlasy nechám narůst. Říkala, že krátké vlasy nejsou ženské. Že všechny mámy jejích spolužaček mají normální účesy. Zeptala jsem se jí, co je normální účes. Řekla, že prostě ne tenhle. Nechala jsem si ho.
Občas jsem ji viděla, jak se dívá na moje fotky z mládí. Tehdy jsem měla vlasy dlouhé, až po pas. Jednou se zeptala, proč jsem si je ostříhala. Řekla jsem jí, že když se narodila, neměla jsem čas si je ani umýt, natož sušit. Ostříhala jsem se a zjistila, že mi to vyhovuje. Odpověděla, že to je smutné. Řekla jsem, že to je praktické.
Léta se o mém účesu nebavila. Přestala to komentovat, ale občas ten pohled přišel. Když jsme šly spolu nakupovat a já jsem se míjela s prodavačkou, která měla podobný sestřih, dcera nic neřekla, ale já to viděla.
Minulý týden mi zavolala, jestli můžu hlídat malého. Přijela odpoledne a já jsem otevřela dveře. Stála tam s krátkými vlasy. Skoro stejnými jako mám já. Možná o centimetr delší, ale ten samý střih. Dívala jsem se na ni a nevěděla co říct.
Zeptala jsem se jí, co se stalo. Řekla, že nic. Že malý jí pořád tahal za vlasy a že ráno neměla čas si je sušit a že jí kadeřnice poradila tenhle střih. Že to nemá nic společného se mnou. Řekla to rychle, jako by se bránila otázce, kterou jsem ještě nepoložila.
Sedla si ke stolu a já jí udělala kafe. Dívala jsem se na ni a viděla sebe před třiceti lety. Stejný tvar obličeje, stejné uši, které jsou najednou vidět. Řekla jsem jí, že jí to sluší. Řekla díky a začala vyprávět o malém, jak už chodí a jak rozhazuje jídlo po kuchyni.
O účesu jsme se nebavily. Nemusely jsme.
Večer jsem to řekla manželovi. Zasmál se a řekl, že jablko nepadá daleko od stromu. Řekla jsem mu, ať to před ní neříká. Ať ji nechá v tom, že to nemá nic společného se mnou.
Příští týden jsme šly spolu do obchodu. Prodavačka se na nás podívala a řekla, to jste matka a dcera, že jo. Dcera řekla, že jo. Poprvé u toho nevypadala, že jí to vadí.
