Článek
Můj sen o práci v oblacích
Když jsem nastupovala na pozici letušky v soukromém tryskáči, připadala jsem si jako ve filmu. Elegantní uniforma, vybrané jídlo, luxusní prostředí. Přátelé mi záviděli, že budu létat po světě s bohatými lidmi a poznám místa, kam se běžně člověk nedostane. Já sama jsem věřila, že mě čeká práce snů. Už první let mi ale ukázal, že realita je mnohem temnější.
Luxus jen na oko
Kabina působila jako palác. Kůže, křišťál, drahé koberce. Ale za pozlátkem se skrývaly situace, které by mi nikdo předem nevěřil. Cestující se chovali k posádce jako k věcem. Nebylo to o úctě ani o respektu, jen o jejich moci a penězích. Nejednou jsem dostala příkaz, který byl urážlivý a ponížil mě před ostatními. Přesto jsem musela stát s úsměvem, protože povinnost byla jasná.
Scény, které zůstávají v hlavě
Nejhorší nebyly příkazy, ale to, co jsem viděla mezi hosty. Opilé hádky, drogy, scény žárlivosti. Seděla jsem metr od lidí, kteří se tvářili jako ikony úspěchu, ale jejich chování by se styděl předvést i dospívající puberťák. Často jsem musela dělat, že nic nevidím, i když jsem věděla, že by to na zemi skončilo policejním zásahem. Ticho bylo součástí smlouvy.
Pocit vězení ve vzduchu
V letadle není kam utéct. Byla jsem obklopená lidmi, kteří měli moc a vliv, a já byla jen malá figurka. Každý let se táhl nekonečně dlouho, i když trval jen pár hodin. Bylo to jako být zamčená v luxusní kleci, kde vše svítí a třpytí se, ale vzduch je těžký a dusivý. Člověk se cítí bezmocný, protože nemá šanci bránit se proti tomu, co se děje.
Hořká pravda
Po několika měsících jsem pochopila, že to není práce snů, ale noční můra v drahém obalu. Nikdo mi předem neřekl, že budu muset přehlížet lidskou krutost, přetvářku a sobectví. Od té doby, kdy slyším, že být letuškou v soukromém letadle je vrchol kariéry, vybaví se mi spíš tíseň než radost. A pokaždé si uvědomím, že někdy je lepší létat nízko než vysoko s lidmi, kteří nikdy nepoznali hranice.
