Článek
Neobvyklá dohoda
Bylo to celé podivné už od začátku. Bývalý navrhl, že pojedeme všichni spolu k moři, abychom dětem ulehčili přechod na nový vztah. Chtěla jsem jim dopřát pocit, že rodina stále funguje, i když jinak než dřív. Připadala jsem si hloupě, když jsem kývla, ale říkala jsem si, že pro ně zvládnu cokoliv.
První dny v napětí
Hned první večer mi došlo, že to nebude snadné. Seděli jsme na terase, děti se smály a hrály si, ale já vnímala každý pohled jeho přítelkyně. Byla mladší, sebevědomá a zjevně na mě koukala jako na nepříjemnou překážku. Snažila jsem se být zdvořilá, přitom uvnitř mě sžíral pocit, že jsem tam navíc.
Děti mezi dvěma světy
Nejvíc mě bolelo sledovat, jak se děti snaží rozdělit pozornost mezi mě a ji. Když si ke mně přiběhly pro objetí, okamžitě jsem cítila, že to druhé straně vadí. Když se naopak smály s ní, připadala jsem si odstrčená. Bylo to jako neustálý souboj, do kterého jsem se nechtěla zapojit, ale stejně mě vtahoval.
Večeře, která všechno pokazila
Rozhodující moment nastal při jedné společné večeři. Děti si vybíraly dezert a bývalý se zeptal, co si dáme my tři. Chtěla jsem jen něco lehkého, ale jeho přítelkyně mě přerušila a s úsměvem pronesla větu, kterou nikdy nezapomenu: „Ty si určitě vezmeš salát, aby sis udržela figuru, viď.“ Všichni ztichli a mně se stáhlo hrdlo. Cítila jsem se ponížená před vlastními dětmi.
Noc plná slz
Ten večer jsem seděla na balkoně hotelového pokoje sama a brečela. Slyšela jsem smích z vedlejšího pokoje, kde byli oni dva spolu, a připadala jsem si jako vetřelec. Chtěla jsem odjet, ale děti mě prosily, ať zůstanu. Rozpolcenost mezi vlastním utrpením a jejich přáním mě drtila.
Návrat domů
Celou cestu zpět jsem mlčela. Snažila jsem se nevnímat, jak se k sobě tiskli, zatímco já seděla u okna a dívala se ven. Byla jsem vyčerpaná, psychicky zlomená a měla jsem pocit, že mě ta dovolená zestárla o několik let.
Co už nikdy neudělám
Dnes vím, že jsem se obětovala až příliš. Myslela jsem si, že to zvládnu kvůli dětem, ale zapomněla jsem sama na sebe. Nikdy už nepojedu na společný výlet, kde bych musela čelit takovému ponižování a bolesti. Některé zkušenosti člověka prostě naučí, kde má jeho hranice, i když to stojí mnoho sil.
