Článek
Můj život inženýra
Vystudoval jsem vysokou školu, technický obor, na který jsem byl vždycky hrdý. Měl jsem pocit, že titul mi zajistí určitou vážnost a také jistotu. Pracuji jako projektant, moje práce je zodpovědná, ale nijak okázalá. Peníze chodí pravidelně, ale žádné horentní sumy. Žili jsme si slušně, nebyli jsme chudí, ale nemohli jsme si dovolit všechno, co by si manželka představovala. Já měl za to, že stabilita je důležitější než výše příjmu.
Když jsem se dozvěděl pravdu
Jednoho dne přišla a bez velkých okolků mi řekla, že je konec. Nechápal jsem. Ptám se proč, jestli jsem udělal něco špatně. A ona jen mávla rukou a řekla: „On má víc peněz.“ V ten moment jsem zůstal stát jako opařený. Čekal bych, že když se někdo rozhodne zničit manželství, bude za tím něco hlubšího než výše faktur. Ale ona to brala jako jednoduchou matematiku.
Řemeslník, co má narvaný diář
Nový přítel mé ženy je instalatér. Obyčejný chlap, který ani nemá maturitu. Ale má plný kalendář zakázek, lidi se mu ozývají pořád, a peníze mu prý tečou proudem. Opravuje koupelny, dělá topení, bere si hotovost. V posledních letech šly ceny prací nahoru, a tak se opravdu dostává na částky, které já nikdy neuvidím. Ona si to spočítala. Žádná romantika, žádná láska, jen výhodnější kalkul.
Pocity méněcennosti
Seděl jsem večer u stolu a přemýšlel, co to o mně vypovídá. Já, člověk, který se roky učil, dřel na škole a budoval kariéru, jsem najednou méně než někdo, kdo vymění kohoutek v koupelně. Cítil jsem se poníženě. Nešlo ani tak o peníze samotné, ale o to, že mě někdo, s kým jsem žil tolik let, dokázal takhle jednoduše nahradit. Jakoby celý můj život, práce a snaha neměly žádnou hodnotu.
Reakce okolí
Když jsem to řekl kamarádům, někteří se snažili žertovat, že řemeslníci jsou dneska králové a že se možná i já měl vyučit. Jiní se snažili dodat mi sebevědomí, že mám pořád kvalitní vzdělání a stabilní práci. Jenže mně to znělo jako plané útěchy. Ve skutečnosti jsem si připadal jako outsider ve světě, kde se hodnota člověka měří podle tloušťky peněženky.
Jak se s tím peru
Někdy si říkám, že jsem mohl být chytřejší a jít jinou cestou. Ale pravda je, že mě bavila technika a věřil jsem, že jdu správně. To, že se trh překlopil a z obyčejného řemesla se stala zlatá žíla, jsem nemohl tušit. Bolí mě hlavně to, že člověk, kterému jsem věřil, se rozhodl podle tak povrchního kritéria.
