Článek
Když voda teče a člověk neví co dělat
Bylo to v neděli večer. Otevřela jsem skříňku pod dřezem a uviděla mokré hadry, které jsem tam měla uložené. Voda kapala pomalu, ale vytrvale. Nejdřív jsem zkusila dát pod sifon misku a spoj trochu dotáhnout rukou. Nepomohlo to. V hlavě jsem začala počítat možné částky a nebylo mi z toho dobře.
Napsala jsem kamarádce, jestli nemá kontakt na někoho spolehlivého. Poslala mi číslo a napsala, že jí ten člověk zachránil byt po problému s trubkou v koupelně. Zároveň dodala, že zaplatila 1 500 Kč a ať s podobnou cenou počítám taky.
Domlouvání opravy
Zavolala jsem hned ráno. Telefon zvedl okamžitě a mluvil úplně normálně, bez spěchu. Domluvili jsme se na odpoledne. Přijel přesně. Když jsem mu otevřela, trochu si mě prohlédl a usmál se. Nebylo to nepříjemné, spíš jsem měla pocit, že se mu líbím. Řekl, že mám hezký byt a že se mu líbí, když je někde takhle útulno. Bylo to řečené dost přímo, ale ne přes čáru.
Podíval se pod dřez a během pár minut věděl, kde je problém. Vysvětlil mi, že těsnění už bylo staré a spoj byl špatně dotažený. Pracoval rychle a bez zbytečných řečí.
Moment, který mě zarazil
Oprava trvala asi dvacet minut. Vyměnil těsnění, zkontroloval spoje a ještě mi ukázal, jak poznám první problém příště. Pak přišla chvíle, kdy jsem čekala cenu.
Řekl si o 500 Kč. Zeptala jsem se, jestli jsem slyšela správně. Jen kývl. Zaplatila jsem a ještě chvíli po jeho odchodu jsem seděla v kuchyni a přemýšlela, jestli se nespletl nebo jestli něco nezapomněl započítat.
Večer jsem psala kamarádce. Když jsem jí napsala částku 500 Kč, odpověděla jen, že to není možné. Poslala mi fotku své faktury a opravdu tam měla 1 500 Kč.
Co jsem řešila další dny v hlavě
Další dny jsem nad tím přemýšlela. Jestli záleží na čase, lokalitě nebo na tom, jak člověk působí. Napadlo mě i to, jestli nehrál roli ten jeho přístup ke mně. Byl milý, otevřený a několikrát mi složil nenápadný kompliment. Nevtíravě, ale bylo to jasné.
Do té doby jsem to nikdy moc neřešila, protože jsem podobné věci téměř nepotřebovala.
Jeden obyčejný večer, který mi zůstal v hlavě
O pár dní později jsem vařila večeři a automaticky otevřela skříňku pod dřezem, jestli je tam sucho. Bylo. Zavřela jsem ji a zůstala chvíli stát u linky. Byt byl tichý a já si uvědomila, jak zvláštní je, že někdy rozhoduje jen jedno číslo v telefonu, jedna návštěva a jeden rozhovor u kuchyňského dřezu, na který si člověk pak vzpomene ještě dlouho.
