Článek
Posměšky na každém kroku
Když jsem jim řekla, že mám partnera, byly zvědavé. Nejprve jsem jim nechala prostor na tipy, a ony si samozřejmě představovaly mladíky, co známe z večírků. Když zjistily, že je o dost starší, začaly se smát. Dělaly si ze mě legraci, že se o něj určitě musím starat a že s ním musí být nuda. Přitom jsem věděla, že kdyby poznaly pravdu, smích by je rychle přešel.
Co mi začal dávat
Nebudu lhát, můj muž mi skutečně dává dárky. Nejsou to maličkosti, ale věci, které by mi nikdo jiný nedal. První byla kabelka, o které jsem si myslela, že ji nikdy nebudu mít. Potom mě překvapil novým telefonem, jen proto, že viděl, jak mě ten starý zlobí. Nikdy to nebylo vyžádané, nikdy jsem si o nic neřekla. On sám měl radost z toho, že mě může rozmazlovat. A když jsem se ptala proč, odpověděl jen jednou větou: „Protože jsi moje a zasloužíš si to.“
Reakce kamarádek
Jednou jsme šly všechny společně na kávu. Já měla na sobě novou bundu, kterou mi koupil, a položila jsem vedle sebe kabelku, o které ony samy kdysi mluvily s obdivem. Nevěřily vlastním očím. Ptaly se, odkud to mám, a když jsem jim bez okolků řekla, že od něj, nastalo hrobové ticho. Bylo znát, že jim to leží v hlavě. Najednou už to nebyly posměšky, ale závistivé pohledy.
Když spadla brada úplně
Rozhodující chvíle přišla, když nás můj muž vyzvedl autem. Čekaly před kavárnou, a když uviděly jeho vůz, bylo vidět, že neví, co říct. Luxusní model, čistý, elegantní, úplně jiná liga než cokoliv, co znají. On vystoupil, otevřel mi dveře, políbil mě na tvář a s úsměvem je pozdravil. Ony stály neschopné slova, jen s očima dokořán. Tehdy už nikdo nic neříkal.
Ticho, které zůstalo
Od té doby se posměšky vytratily. Místo toho přišly opatrné otázky, jaké to je mít muže, který se takhle stará. Já jsem ale nikdy neměla potřebu vysvětlovat víc, než je nutné. Viděly dost na to, aby pochopily, že smát se mi už není čemu.
