Článek
Od manžela k protivníkovi
Když mi bylo padesát devět, rozhodla jsem se po třiceti dvou letech ukončit manželství. Milan mě dlouhodobě podváděl, lhal mi do očí a už se ani nesnažil nic skrývat. Místo aby aspoň na konci projevil trochu slušnosti, rozhodl se mě připravit o všechno. Řekl, že dům je jeho, protože ho „vydělal on“, a že firmu jsem prý stejně nikdy pořádně nevedla. Dodal, že mám být ráda, když mi nechá auto a chatu. Byla jsem v šoku. Nejen z toho, co říká, ale z toho, s jakým klidem a chladnokrevností mi to oznamuje.
Zradil mě, ale podcenil
Byla jsem naivní, ale ne hloupá. Oslovila jsem právníka, kterého mi doporučila známá. Mladý, ale neuvěřitelně schopný chlap. Prošli jsme všechny možnosti a bylo jasné, že pokud nepřijdeme s něčím mimořádným, Milan udělá všechno pro to, aby mě obešel.
A tak přišla na řadu past
Milan si myslel, že jsem zraněná a naivní, a že se chci vyhnout soudům. Začal mi nabízet „výhodné dohody“, psal mi e-maily a dokonce přinesl návrh rozdělení majetku, ve kterém mi nenechával prakticky nic. Předstírala jsem zájem. Řekla jsem, že jsem zničená a že bych nejraději všechno rychle uzavřela. A že bych možná byla ochotná podepsat dohodu, ale potřebuji, aby mi převedl určitý menší pozemek jako „gesto důvěry“, než to celé uzavřeme.
Jak jsme ho dostali
Pozemek to byl zanedbatelný, ale měl jednu zásadní vlastnost – podle katastru byl uveden jako klíčový přístup k hlavní budově firmy. Byl to detail, kterému Milan nikdy nevěnoval pozornost, protože ho vlastnil on a bral to jako samozřejmost.
Když mi ho převedl, slavnostně jsme si připili na „klidné ukončení manželství“ a já se tvářila, že mám v očích slzy. Ve skutečnosti jsem se těšila na to, co bude následovat.
Dva týdny poté, co mi podepsal převod, jsme podali návrh na rozvod a právník přiložil dokumenty dokazující, že bez mého souhlasu nemůže firma využívat vlastní prostory. Milan vyletěl z kůže. Zjistil, že pokud se se mnou nedohodne na férovém dělení majetku, jeho firma nebude schopná dál fungovat. A že jediný člověk, kdo mu může otevřít bránu, jsem já.
Najednou chtěl jednat
Ještě nikdy jsem nezažila, že by se ke mně choval tak zdvořile jako v týdnech, které následovaly. Místo pohrdavých komentářů najednou chodily omluvné zprávy. Navrhl nové rozdělení, tentokrát podstatně výhodnější pro mě. Když jsme to podepisovali, neodpustila jsem si poznámku, že jsem si jistá, že už nikdy nikoho nepodcení.
Nebyl to hezký rozvod. Ale získala jsem spravedlivý podíl a hlavně důstojnost zpátky. A vědomí, že i když se někdo chová jako vlk, pořád se dá najít způsob, jak mu dát najevo, že nejste ovce.
Nepodceňujte se
Dnes jsem rozvedená, klidnější a silnější. Kdybych tehdy jen seděla a doufala, že „to nějak dopadne“, přišla bych o všechno. Místo toho jsem se sebrala, hrála jeho hru a vyhrála. Ne protože bych chtěla bojovat, ale protože jsem nechtěla nechat po sobě šlapat. A to bych přála každé ženě, která se ocitne ve stejné situaci.
